tonutí
Ilustrační foto. Zdroj: Unsplash

K výkonům trestu smrti se v minulosti používaly rozličné metody. Sprovodit ze světa zločince, čarodějnici nebo třeba nepohodlného souseda se v některých končinách praktikovalo až s rutinní vervou. Samotný skon přitom představoval jen jednu z mnoha fází tohoto představení. Zvláštní vykonávání práva útrpného se vyvinulo v raně středověkém Skotsku.


S hříšnicí jedině do vody

Fenomén takzvaných topících jam (někdy také tonoucích jam nebo kaluží) je skutečně skotským unikátem. Ne, že by se v jiných částech světa odsouzenci neházeli spoutaní do vody, ale právě v této chladné části Britských ostrovů měly tuto výsadu výhradně ženy. Muži většinou končili na šibenici. Proč tomu tak je, nevíme, ale historici předpokládají, že bylo utonutí považováno za mírnější formu trestu smrti.

Dalším unikátem je, že místa, kde odsouzené ženy měly vydechnout naposledy, byla pečlivě vybírána. V blízkosti řeky nebo jezera musel být kopec. To proto, aby na něm soudce mohl pronést řeč s důvody vedoucími k trestu smrti. Pokud se takové vhodné místo nenašlo, jednoduše se v blízkosti nějakého vrchu vyhloubila jáma a ta se zalila vodou. Archeologové takových míst našli desítky a samozřejmě, že v nich nechyběly kosti usmrcených žen.

tonoucí jáma
Tonoucí jáma, v tomto případě rybník, v městečku Milngavie. Foto: Rosser1954, CC BY-SA 4.0, Wikimedia

Feudální Skotsko nemělo žádnou ústřední vládu. Královská moc byla pro tamní obyvatele tak vzdáleným pojmem, že vlastníci půdy disponovali téměř neomezenou mocí a poddaní od nich očekávali, že pokud bude potřeba, vezmou spravedlnost na svá bedra. A tak měl po čase každý baron na svém pozemku topící jámu a šibenici. Od roku 1057 to dokonce měla být povinnost a tato praxe probíhala až do 18. století.


Někdy stačila i krádež a šup s ní do vody

V historických záznamech existují desítky případů poprav v topících jamách. Například v roce 1623 bylo ve městě Nor Loch utopeno 11 kočovných žen najednou, přičemž není specifikováno, čeho se dopustily. To u Janet Grantové víme. Tato žena byla utopena v roce 1679 v jezeře Spynie den poté, co byla přistižena při krádeži. Jak vypovídá druhý zmiňovaný příklad, nemuselo jít o hrdelní zločiny, ale na cestu do jámy smrti stačila i obyčejná krádež.

utopení
Topení probíhalo všelijak. Zdroj: Volné dílo, Wikimedia

Průběh popravy se lišil místo od místa

Průběh popravy se odehrával různě. Pokud byl v řece dostatečný proud nebo třeba jez, stačilo trestankyni hodit do vody a příroda se o zbytek postarala sama. Většina utopených však byla jištěna těžkým balvanem a v určitých případech dokonce víme, že byl v jámě vytvářen umělý vír. Mimochodem, některé uměle vytvořené jámy byly hluboké i více jak deset metrů. V takovém případě stačilo odsouzenou vhodit do díry a odejít.

Zdroje: scotsman.com; Dokument Feudal Scotland, Moot Hills, Gallows Hills & Drowning Pits


Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.

Přidat na Seznam.cz
About Admin

Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.

Similar Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *