Luxusní parník Titanic, vrchol technologie počátku 20. století, byl považován za nepotopitelný. Dokonce i po jeho ztroskotání lidé odmítali uvěřit, že je něco podobného vůbec možné. Ovšem pravou záhadou jsou dvě literární díla, jež dost věrně popisují Titanic a důvody jeho brzkého tragického konce. To vše daleko dříve, než vůbec ke katastrofě došlo.
Nejluxusnější parník poprvé vyplouvá
RMS Titanic (Royal Mail Ship) byl ve své době produktem stále soupeřících výrobců parníků, společností White Star Line a Cunard. Druhá jmenovaná společnost měla ve svých službách od roku 1907 parník Mauretania, jež se pyšnil nejvyšší rychlostí 23,69 uzlů při transatlantických plavbách a nebyl překonán po celých 22 let. Dalším klenotem byl parník Lusitania, který lidé považovali za obzvláště luxusní. Bohužel tento parník potkal nepěkný konec v roce 1915, kdy jej zasáhla německá střela a loď poslala ke dnu společně s téměř 1 200 pasažéry z celkových 1 959 lidí na palubě.
Společnost White Star Line neměla v úmyslu zaostávat a její generální ředitel J. Bruce Ismay začal domlouvat stavbu tří luxusních parníků typu Olympic. Roku 1909 začaly práce na druhém z těchto tří nových parníků, Titanicu. O dva roky později, 31. května 1911, byl Titanic slavnostně vypuštěn na vodu. Této události přihlíželo neuvěřitelných 10 000 nadšenců.
Kritické chyby při konstrukci Titanicu
Titanic měl vodotěsné komory, které měly zajistit jeho nepotopitelnost. Bohužel ale úplně nesloužily svému účelu. I když byly vodotěsné, stěny, které je od sebe oddělovaly, nebyly dostatečně vysoké. Proto se voda mohla mezi jednotlivými komorami přelévat a tím se parník začal pomalu potápět.
Dalším problém byl nedostatečný počet záchranných člunů. Titanic jich měl dohromady 20, což v praxi znamenalo 1 178 míst. Na parníku se ale přepravovalo 2 240 pasažérů a byl schopný pojmout dokonce až 3 300 lidí. Přes tento na první pohled do očí bijící nedostatek, bylo na Titanicu dokonce ještě více člunů, než nařizovaly předpisy.
Nedostatečné kapacity ve člunech a chybná konstrukce vodotěsných komor vedla ke katastrofě, kdy při jeho potopení dne 15. dubna 1912 zemřelo více než 1 500 pasažérů.
Tajemné předpovědi temného osudu Titanicu
Ztroskotání Titanicu inspirovalo nespočet různých autorů k napsání více či méně úspěšných novel. Mezi těmi opěvovanými je vysoce historicky přesné britské drama z roku 1958, „A Night to Remember“ (Nezapomenutelná noc). Roku 1997 získal muzikál o katastrofě uvedený na Broadwayi dokonce pět cen Tony. Samozřejmě asi nejvíce je nám známé filmové zpracování Jamesem Cameronem. Tato díla ale vznikla po katastrofě a nebylo by na nich nic nezvyklého. Ovšem existují příběhy, které byly sepsány roky před ztroskotáním Titanicu a události, jež popisují, se až děsivě přibližují skutečnosti.
První dílo pochází z roku 1886, autorem byl W. T. Stead, spiritualista a investigativní novinář. „Jak se uprostřed Atlantiku potopil parník, očima přeživšího,“ vypráví příběh nejmenovaného parníku, který najde svůj předčasný konec ve vodách Atlantiku. Hlavní postava, námořník Thompson, je hluboce znepokojen nedostatečným množstvím záchranných člunů na palubě. Parník později narazí do malé lodi v mlze. Jak se začne potápět, jsou při nakládání do záchranných člunů upřednostněny ženy a děti, nicméně propukne chaos a pouhých 200 lidí je z celkových 700 zachráněno. Samotný Thompson přežije díky tomu, že se pro něj záchranný člun vrátí. Děsivým faktem zůstává, že právě autor tohoto příběhu pak skutečně na Titanicu cestoval a také zemřel.
Druhá novela, „The Wreck of Titan: Or Futility“ (Ztroskotání Titanu, Marnost), byla sepsána roku 1898 Morganem Robertsonem a měla ještě více podobností s Titanicem než dílo předchozí. Děj se odvíjí kolem parníku Titan, který ztroskotá kvůli nárazu do ledovce v Jižním Atlantiku. Dokonce parametry obou parníků jsou děsivě shodné. Titan je v novele popsán jako největší parník té doby a sdílí s originálem opět nedostatek záchranných člunů. Potápí se také jedné studené dubnové noci. Při fiktivní katastrofě zahynulo 2 500 pasažérů, zachránilo se jich jen 13. Alespoň v této jedné věci můžeme říct, že na tom byl skutečný Titanic lépe.
Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události či neobvyklá místa.
