Americké jezero Lanier je ve Spojených státech známé jako jedna z nejnebezpečnějších vodních ploch v zemi, přitom k tomu není na první pohled evidentně žádný racionální důvod. Jenže počty utopených plavců, nehod lodí a vážných zranění jsou zde neobvykle vysoké. Nebo ne?
Podhoubí pro legendy
Zeptáte-li se místních, proč je jezero tak nebezpečné, většinou vám odpoví, že tam straší. Zda to myslí vážně, či jen podporují místní městské legendy, ví snad jen oni sami. Každopádně kolem jezera Lanier ležícím v Georgii se již dlouhá desetiletí vznáší zvláštní aura smrti. Od roku 1994 zemřelo v jeho vodách minimálně 200 lidí a v souvislosti s těmito tragédiemi se začalo vyprávět hned několik příběhů, mezi nimiž vyniká ten o duchu ženy, která utonula v jezeře v roce 1958 a nyní stahuje plavce pod hladinu. Mluví se však i o volání rozzlobených duchů, kteří neklidně spočívají v hrobech na dně jezera a lákají k sobě další oběti.
Hroby pod vodou ale nejsou žádným výmyslem místních fantastů. Jezero Lanier bylo v 50. letech minulého století vytvořeno uměle zatopením oblasti, ve které se nacházelo i město Oscarville. V něm žila převážně černošská komunita, která byla nuceně vysídlena a některé neoznačené hroby skutečně zůstaly na místě. Mimochodem, v roce 1912 bylo Oscarville centrem rasového konfliktu, který měl za důsledek několik mrtvých a asi tisíc vyhnaných Afroameričanů. Mnozí se tak domnívají, že tato dávná událost je podhoubím nových legend.
I přes výše uvedená fakta a možná i díky nim je oblast kolem jezera vyhledávaným turistickým cílem. V létě jsou pláže plné, vodní hladinu křižují výletní lodě i malé jachty.
Co se skrývá pod hladinou?
Voda budoucího jezera Lanier byla do oblasti přiváděna od roku 1956 a dnes je jí tolik, že by vystačila na naplnění 950 000 olympijských bazénů. Hlavním důvodem pro tak náročný projekt bylo vytvoření dostatečné zásoby vody pro blízkou Atlantu a přilehlé okresy.
Před zatopením údolí se do oblasti vydala armáda, aby zničila vše, co se považovalo za nebezpečné, a tak muži v uniformách káceli stromy, bourali stodoly a všechny další dřevěné stavby, které by v budoucnu mohly vyplavat na hladinu a ohrozit tak plavidla. Zbořeny byly dokonce i mosty. Co se týče místního hřbitova, údajně byly přesunuty všechny hroby, podle vystěhovaných občanů i historiků však nedošlo na všechny neoznačené hroby. Ačkoliv prý armádní sbor učinil vše pro to, aby je odhalil, je vysoce pravděpodobné, že pod vodou zůstaly ostatky vojáků z občanské války, ale i mnohem starší pozůstatky.
Netknutá zůstala závodní dráha, betonové budovy a dokonce i kostel. Někteří lidé tvrdí, že občas slyší jeho zvon, ačkoliv to není možné. Čas od času se vydají dno zkoumat potápěči, kteří pozorují hromady trosek, ale i potopené čluny.
Velikost jezera láká k vyprávění velkých příběhů. Vládní agentura Army Corps of Engineers, která je správcem jezera, zde eviduje ročně zhruba 12 miliónů návštěvníků, což z jezera dělá, nepočítáme-li pobřeží, jednu z nejnavštěvovanějších vodních ploch v Georgii. Vysoká návštěvnost tak logicky znamená více nehod a úmrtí. Přesto tyto tragédie lákají k vytváření fám a městských legend, které pak samy přispívají k ještě větší návštěvnosti.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
