Přesně před sto lety publikoval Herbert Henry Thomas významnou studii o Stonehenge. V ní mimo jiné tvrdil, že modré kameny tvořící vnitřní kruh starodávného památníku pocházejí z Walesu. Nová studie ale tuto teorii zpochybňuje přinejmenším v souvislosti s oltářním kamenem. Ten mohl být do jižní Anglie dopraven až z nejsevernějších končin Británie.
Nová analýza tohoto hlavního a zároveň největšího kamene, publikovaná v recenzovaném magazínu Journal of Archaeological Science: Reports, naznačuje zcela jiný původ nerostu. Podle profesora geologie Richarda Bevinse z velšské Aberystwythské univerzity mohl být kámen vytěžen v severní Anglii nebo ještě dále. Nicméně geolog Thomasovu slavnou teorii nevyvrací, většina ostatních modrých kamenů pochází skutečně ze západního Walesu.
Modré kameny, jak je mimochodem také pojmenoval Thomas, získávají typický namodralý nádech, když jsou mokré. Ostatní kameny ve vnějším kruhu zůstávají šedé. Hlavní oltářní kámen ležící naplocho se pyšní úctyhodnou délkou 4,9 metru. Je tedy až k neuvěření, jak problematické muselo být jeho přemístění v době kamenné.
Stonehenge byl postaven během pozdního neolitu zhruba před 4 000 až 5 000 lety nedaleko dnešního Salisbury v jižní Anglii. Památník byl podle všeho mnohokrát přestavován či doplňován. Modré vnitřní kameny však byly na místo dopraveny již během ranné fáze stavby.
Přeprava většiny kamenů vnitřního kruhu z Walesu byla dosud vůbec jednou z nejvzdálenějších vědecky potvrzených tras prehistorické nadrozměrné přepravy. Délka zhruba 225 kilometrů se ale v porovnání s dopravou ze Skotska jeví jako nicotná. V takovém případě lze hovořit i o 900 kilometrech.
Oltářní kámen mezi ostatními vyčníval nejen velikostí. Aby vědci zjistili jeho původ, porovnali jeho složení s 58 druhy kamenů nacházejícími se na území Walesu a západní Anglie. Shodu ale nenašli. Zaměřili se tedy na dominantní prvek oltářního kamene – baryum. Tím se jim výběr vhodných lokací velmi zúžil. V Británii je to oblast vymezená severní Anglií a Skotskem.
Charakterizace oltářního kamene je nyní předmětem vědecké diskuze. Tým kolem Richarda Bevinse však už nyní možná přepsal jeho archeologický status. Pokud jej lidé pomocí primitivní technologie přepravili téměř přes celý ostrov, jistě musel mít pro tuto pravěkou společnost velký význam.
Místo, o kterém píšeme:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
