Cestovatelka a spisovatelka Alexandra David-Néelová pronikla ve 20. letech minulého století do zakázané tibetské Lhasy. Její životní příběh dodnes působí jako román o odvaze a svobodě.
Alexandra se narodila jako Louise Eugénie Alexandrine Marie Davidová roku 1868 ve francouzském městě Saint-Mandé nedaleko Paříže. Její rodiče, francouzsko-belgický pár, se ale už v dívčiných šesti letech přestěhovali do Belgie a dcera strávila v podstatě celé dětství a dospívání v internátních školách. Už jako malá odmítala šaty s korzety a místo tanečních hodin si četla knihy o buddhismu, orientálních kulturách a cestování. Byla fascinována světem, který většina Evropanů znala jen z exotických románů. Toužila po svobodě, vědění a dobrodružství jako z knih Julese Verna. Takové sny se však do ženského života 19. století zkrátka moc nehodily. Cestování a objevování nových krajů bylo tehdy mužskou výsadou.
Operní zpěvačka, která zvolila Himaláje
Na počátku Alexandřiny kariéry ale vše vypadalo zcela jinak. Na Královské konzervatoři v Bruselu vystudovala hru na klavír a zpěv. Poté několik let působila jako operní zpěvačka. Hlas ji živil, ale skutečné naplnění jí nepřinášel. Milovala východní filozofii a zajímal ji zejména buddhismus.
Už v letech 1890 a 1891 se podívala do Indie, poté procestovala severní Afriku. Na přelomu letopočtu zpívala v athénské opeře, poté v opeře v Tunisu. Tam se vdala za místního železničního inženýra Philippa Néela, mimochodem svého vzdáleného bratrance, ale vztah moc nefungoval. Přesto se dvojice nikdy formálně nerozvedla.
V roce 1911, když už jí bylo přes čtyřicet let, manžela opustila. Omluvila se, že jede na krátkou cestu do Indie. Místo toho se ale vydala na putování, které trvalo více než deset let.
Setkání s dalajlámou
Indie pro Alexandru nebyla jen místem barevných chrámů a zvučných manter. V Sikkimu se setkala s mladým mnichem jménem Aphur Yongden, který se stal jejím adoptivním synem a celoživotním společníkem. Studovali buddhismus, meditovali v jeskyních vysoko v horách a Alexandra se učila zapomenout na pohodlí evropského života, čímž se postupně stávala více poutnicí než cestovatelkou. Šlo jí totiž hlavně o duchovní poznání, ne o exotické zážitky. V této době se také dvakrát setkala s 13. dalajlámou Thubtänem Gjamcchem a byla vysvěcena na lámu.
Galerie:
Zapovězená Lhasa
Největší Alexandřino dobrodružství ale přišlo až po padesátce. Psal se rok 1924, kdy se rozhodla proniknout do tibetské Lhasy – města, které bylo pro cizince přísně zakázané. V převleku za chudou poutnici, s obličejem ztmaveným sazemi a prostým ošacením se jí podařilo společně s Yongdenem projít stovky kilometrů přes Himálaj i hranice strážené vojáky. Po měsících vyčerpávající cesty dorazila dvojice do Lhasy. Alexandra se tak stala jedním z mála Evropanů, kteří kdy město spatřili zevnitř.
Ve městě strávila dva měsíce. Tibet pak ale musela rychle opustit, protože její tajemství bylo odhaleno. Jen díky pomoci britských obchodníků se jí podařilo uprchnout do indické Kalkaty a poté do Evropy. Už v roce 1927 o tomto zakázaném dobrodružství napsala knihu O žebrácké holi do svatého města. Alexandra se v Evropě stala doslova legendou. Její knihy o Tibetu a buddhismu se staly bestsellery a inspirací pro celé generace cestovatelů i duchovních hledačů. Její nejznámější dílo Mipam, lama s paterou moudrostí vyšlo v několika vydáních i u nás.
Život podle vlastních pravidel
Alexandra David-Néelová byla ženou, která si žila po svém a nedbala na společenské normy své doby. Jejím posledním dobrodružstvím byla cesta transsibiřskou magistrálou přes celý Sovětský svaz, načež zůstala po celé období 2. světové války v Číně. Její manželství, ač nefunkční, přetrvalo do roku 1941. Do té doby ji ale manžel stále podporoval jak psychicky, tak finančně. Přežila i svého adoptivního syna. Ona sama žila do sta let, většinu času na jihu Francie, kde psala, přednášela a obklopovala se vzpomínkami na své cesty.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.