lebky obětí
Lebky obětí. Zdroj: Volné dílo

Roku 1994 se zraky sportovních fanoušků ubíraly směrem k zimním olympijským hrám v norském Lillehammeru i k fotbalovému mistrovství světa v USA. V České republice začala vysílat první komerční televize TV Nova a zadržen byl několikanásobný vrah Ivan Roubal. I jeho skutky však blednou v porovnání s hrůzami, k nimž došlo mezi dubnem a červnem tohoto roku v africké Rwandě.


Sestřelení letadla s prezidentem odstartovalo peklo

Genocidě ve Rwandě padlo za oběť za pouhých sto dní od dubna do června 1994 takřka jeden milion lidí. Ke konfliktu se přitom schylovalo již léta, rozhodujícím impulsem k vyvražďování národnostní menšiny Tutsiů se však stala až smrt prezidenta Juvénala Habyarimany, který pocházel z většinového etnika Hutuů. Tento muž svůj režim opřel s pomocí Francie o rasovou ideologii proti Tutsiům a smrt si ho nakonec našla v sestřeleném letadle.

Koloniální velmoci nejsou na masakru ve Rwandě bez viny

Spory mezi vládnoucími Tutsii a Hutuy doutnaly již několik desetiletí, na čemž měly nemalou zásluhu i koloniální velmoci, které přiživovaly jejich nenávist. Menšinoví Tutsiové se podíleli na populaci zhruba ze 14 % a v koloniálních časech byli privilegovanou skupinou s mnoha výhodami.

Související:
Na špatném místě ve špatném čase: Salem, město čarodějnic

Roku 1962 však vyhlásila Rwanda nezávislost a převahu získali většinoví Hutuové. Jen do roku 1964 bylo zabito okolo 20 tisíc Tutsiů a další statisíce jich museli odejít ze země. 

Genocida bez jakýchkoli pravidel

Genocida ve Rwandě roku 1994 začala několik dní po smrti prezidenta na první pohled nevinným rozhlasovým povelem: „Podetněte vysoké stromy!“ Jednalo se o signál pro Hutuy, aby začali s likvidací Tutsiů.

Vyvražďování se nezastavilo před ničím a uprchlíci byli běžně zabíjeni i ve školách nebo v kostelech. Na masakrech se údajně měli přímo podílet i někteří římskokatoličtí kněží. Symboly genocidy se stalo rádio a mačeta, přičemž jejími hlavními aktéry byly hutuské milice Interahamwe.

Silná ruka prezidenta Kagameho zklidnila poměry a přilákala turisty

Ačkoli i dnes je možné ve Rwandě sledovat existující napětí mezi oběma skupinami obyvatel, tento africký stát přitahuje turisty, které sem láká nejen takzvaná turistika strachu, ale hlavně tamní příroda. Ve volné přírodě zde žijí gorily horské na malém území na hranicích Rwandy, Ugandy a Konžské demokratické republiky. Méně dobrodružně založení turisté vezmou za vděk i návštěvou horkých pramenů Amashuza nebo kávových plantáží, jichž je v zemi bezpočet.

Všichni jistě doufají, že v zemi bude mít ještě nějaký čas rozhodující slovo prezident Paul Kagame, který byl roku 2017 již potřetí zvolen do funkce prezidenta. Důležité vládní funkce zastává již od osudného roku 1994, kdy jeho Rwandská vlastenecká fronta zastavila genocidu Tutsiů.

Zájemcům o problematiku rwandské genocidy je možné doporučit ke shlédnutí film Hotel Rwanda, který se pravidelně umísťuje na předních místech mezi nejzdařilejšími filmy všech dob. Jeho sledování by si však měly rozmyslet slabší povahy.

Zdroje: Muhammad Ghafari, Youtube; BBC




Související