Vypadal moderně, elegantně a sebevědomě. Přesto stačila jedna přehlédnutá chyba a nový most Tacoma Narrows Bridge se během pár měsíců proměnil v trosky.
V létě roku 1940 se v americkém státě Washington otevřel nový most přes úžinu Tacoma Narrows. Byl dlouhý, štíhlý a na svou dobu odvážně navržený. Stavba měla symbolizovat technický pokrok, sebevědomí amerického inženýrství i víru v to, že moderní doba dokáže dříve nemyslitelné. Už krátce po otevření si ale lidé začali všímat něčeho zvláštního. Most se při větru jemně vlnil. Někteří pamětníci tvrdí, že jeho pohyb vypadal, jako by se nadechoval a vydechoval.
Řidiči se nejprve smáli. Někteří se na most jezdili dívat schválně, jiní si z houpání dělali legraci. Stavba si brzy vysloužila přezdívku „Galloping Gertie“, tedy Cválající Gertie. Noviny o stavbě psaly s lehkou ironií jako o technické zvláštnosti, která k modernímu světu tak nějak patří. Jen málokdo si tehdy připouštěl, že by se mohlo stát něco vážného.
Most se rozechvěl do všech stran a spadl
Most se ale nehoupal náhodou. Jeho konstrukce byla příliš lehká a aerodynamika abnormálně podceněná. Vítr, který by u starších masivních mostů nehrál téměř žádnou roli, zde spouštěl rezonanci. Konstrukce se postupně rozkmitala tak, že vibrace samy sebe zesilovaly. Inženýři si problému všímali, ale uklidňovali veřejnost, že situaci mají pod kontrolou.
7. listopadu 1940 však přišel den, který se zapsal do historie. Foukal silnější vítr, ale na západní pobřeží USA to nebylo nic výjimečného. Most se však choval jinak než dřív. Nejen že se vlnil nahoru a dolů, ale začal se kroutit do stran. Ocelová konstrukce se pohybovala způsobem, který nikdo z přítomných dosud neviděl. Očití svědci později vzpomínali na zvuky kovu, který se napínal a praskal a na pocit naprosté bezmoci. Dobový tisk popisoval scénu téměř poeticky i děsivě zároveň. Noviny psaly o mostě, jenž se „změnil v živý organismus“ a „bojoval s větrem, než podlehl“.
Elegantní symbol pokroku se tak během několika hodin proměnil v trosky padající do vody. Naštěstí nedošlo ke ztrátám na životech ani na zdraví.
Chybami se člověk učí
Z hlediska techniky šlo o obrovský zlom. Kolaps mostu Tacoma Narrows změnil způsob, jakým se navrhují visuté mosty po celém světě. Aerodynamika se stala klíčovým faktorem, modely se začaly testovat ve větrných tunelech a představa, že „to nějak vydrží“, definitivně skončila. Stačila jedna chyba.
Původní Tacoma Narrows Bridge dnes existuje už jen na fotografiích, ve filmech a u posledních žijících pamětníků i ve vzpomínkách. Jeho osud připomíná, že pokrok není přímka a že každá chyba, jakkoli bolestná, může být začátkem hlubšího poznání. A možná i proto tenhle příběh pořád přitahuje nejen inženýry.
Na místě spadlého mostu byl o deset let později, tedy v roce 1950, postaven nový dvojitý visutý most. Ten se již nehoupal a na místě stojí dodnes. V polovině 20. století šlo přitom o třetí nejdelší visutý most světa. To platilo i o jeho čtyři měsíce existujícím předchůdci.
Místo, o kterém píšeme:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
