Louis Washkansky. První člověk, který přežil transplantaci srdce

Lékařská věda se vyvíjí raketovým tempem a v současné době je transplantace srdce pro špičkové chirurgy rutinní záležitostí. Před půl stoletím tomu ale bylo úplně jinak. Prvním přeživším člověkem s transplantovaným srdcem byl Jihoafričan s litevskými kořeny Louis Washkansky. Přestože po operaci v prosinci roku 1967 přežil pouhých 18 dní, vstoupil do dějin.

Pacient nula

Louis Washkansky nebyl prvním příjemcem cizího srdce. Tím byl Američan Boyd Rush. Tento těžce nemocný čalouník v důchodu byl v roce 1964 hospitalizován v nemocnici v Jacksonu v Mississippi s akutními srdečními problémy. Jeho doktor James Hardy jej vytipoval jako pacienta vhodného pro transplantaci, ale vhodný dárce zrovna nebyl k dispozici. Rushův stav se zhoršoval, a tak doktor Hardy sáhl po nouzovém řešení a jako dárce použil šimpanze. Transplantovaný orgán bil ještě hodinu po operaci, ale poté selhal. Rush během této doby nebyl při vědomí.

Louis Washkansky

Louis Washkansky se narodil v roce 1913 v Litvě, ale od devíti let žil v Kapském městě v Jihoafrické republice. V mládí byl vášnivým sportovcem a během druhé světové války se zúčastnil bojů v severní Africe a v Itálii. Těžko říci, zda pozdější komplikace způsobily válečné útrapy, každopádně právě po skončení války se u Washkanskyho objevily první potíže. Nejprve mu byla diagnostikována cukrovka a následně se začaly projevovat i obtíže s dýcháním. Nakonec si vyslechl, že trpí nevyléčitelným srdečním onemocněním.

Slábnoucí srdce bralo Louisovi všechny síly. Když jej v roce 1966 přijali v nemocnici Groote Schuur v Kapském městě, již se s jeho zdravím nedalo nic moc dělat, jeho srdce fungovalo zhruba z jedné třetiny. Nicméně profesor Christiaan Neethling Barnard usoudil, že by Washkansky mohl být potenciálním adeptem na transplantaci srdce. Ten s případnou rizikovou operací souhlasil. Od října 1967 střídavě upadal do kómatu.

První naděje

První potencionální dárce se objevil již na konci listopadu 1967. Byl jím mladý černoch, který po pádu utrpěl fatální poranění hlavy. Přestože vrchní kardiolog Val Schrire doporučil, aby se dárcem stal člověk bílé pleti, policisté jednali rychleji a kontaktovali rodinu smrtelně poraněného mladíka s prosbou o dárcovství. Rodiče, kteří se právě dozvěděli zdrcující zprávu o stavu svého syna, s dárcovstvím souhlasili.

Nakonec ale z transplantace sešlo. Nestáli za tím rasové důvody, ale dárcovské srdce vykazovalo na EKG nesrovnalosti a operace by tak byla velice riskantní. Val Schrire byl spokojen, ne však Washkansky, který byl na operaci nachystán. V tu dobu byl při vědomí a plně si uvědomoval, že jeho vyhlídky nejsou vůbec optimistické.

Operace a krátký život po ní

Jenže netrvalo dlouho a v Kapském městě vyhasl další mladý život. 3. prosince srazil namol opilý řidič pětadvacetiletou Denise Darvallovou a její matku. Starší žena byla na místě mrtvá, Denise byla převezena s těžkým zraněním hlavy do nemocnice. Tam lékaři zjistili, že její mozek nevykazuje žádnou aktivitu. Zdrcený otec byl lékaři obeznámen s tím, jak se věci mají a seznámili ho také se stavem Louise Washkanskyho. Následně dal souhlas s transplantací.

Tým třiceti chirurgů v čele s profesorem Barnardem se pustil ihned do práce. Náročná operace se povedla, Washkansky přežil první kritické dny po transplantaci a Barnard věřil, že se jeho pacient uzdraví. Pátý den po operaci nasadili lékaři imunosupresiva, což jsou látky, které potlačují imunitní systém. Cílem bylo, aby pacientův imunitní systém neodmítl nové srdce.

Washkansky byl většinu času po operaci při vědomí, ale osud mu nepřál. Zemřel 21. prosince 1967. Jeho potlačený imunitní systém nezvládl zápas s infekcí a příčinou smrti se stal zápal plic. Během 18 dnů svého nového života dokázal bez problémů hovořit se svojí ženou, s lékaři i novináři.

Louis Washkansky sice nežil s novým srdcem dlouho, ale v historii lékařské vědy zůstane navěky. Unikátní operace i následné komplikace ukázaly lékařům cestu k novým obzorům.