Zamysleli jste se někdy nad tím, kde se vzalo slovní spojení „fialový hnus“, které označuje cokoliv nechutného nebo ošklivého? Zapomeňte na 21. století a na spojitost s čímkoliv, co rezonuje současnou společností. Výraz už totiž používaly naše babičky.
Nové chutě pro hladovou Evropu
Druhá světová válka (1939 – 1945) zdecimovala Evropu nejen materiálně, ale i zdrojově. Zemědělství bylo po roce 1945 ve zuboženém stavu, což vyústilo v nedostatek potravin a hlad. Proto už v roce 1943 vznikla pod kontrolou Organizace spojených národů (OSN) mezinárodní organizace Správa OSN pro pomoc a obnovu (zkráceně UNRRA). Jejím cílem byla humanitární pomoc válkou postiženým zemím nejen v oblasti potravin, ale i léků, oděvů, dopravních prostředků či potřeb pro obnovu průmyslu.
Do evropských zemí tak putovaly balíčky pomoci, které obsahovaly instantní potraviny na evropském kontinentu zcela neznámé. Do tehdejšího Československa dorazila první zásilka v roce 1945. Dodávka zahrnovala základní potraviny jako třeba sušené mléko, hrách nebo maso v konzervách a pak také ošacení a léky nebo i automobily a součástky pro stroje. UNRRA do roku 1947 dodala do Československa zboží v hodnotě více jak 261 milionů dolarů, což při tehdejším kurzu dělalo zhruba 15 miliard Kčs.
Čechoslováci tehdy poprvé mohli ochutnat třeba burákové máslo nebo instantní šumivý prášek. Ani jeden z těchto produktů se ale nesetkal s nadšením. Lidé nebyli zvyklí na nové chutě a mnohdy ani neuměli produkty správně používat. V popiscích nových potravin chyběla čeština, a tak zejména nápoje v prášcích byly používány zcela špatně. Lidé si prášek sypali třeba na chleba nebo jej chápali jako koření, případně ho konzumovali lžičkou. A když už prášek zalili vodou, většinou jim nechutnal. Připomínal totiž jen vzdáleně chutné ovocné šťávy. Podle pamětníků šlo spíše o jakýsi chemický koktejl se zvláštní pachutí. A protože byl tento prášek fialový, mezi lidmi se mu začalo říkat „fialový hnus“.
Kapka v moři pomoci
Muselo jít o tak intenzivní chuťový „zážitek“, že se toto expresivní označení postupem času vžilo pro cokoliv odpudivého, nevábného či nechutného. Ještě v 80. a 90. letech minulého století ho lidé občas používali i pro levné náhrady klasických sirupů nebo limonád s podobnou barvou. Později se však spojení s poválečnou pomocí z mysli Čechů a Slováků pomalu vytratilo, aby se následně znovu objevovalo v souvislosti s věcmi či událostmi zcela nesouvisejícími s válkou a instantním šumákem.
„Vzpomínám si, jak slovo fialový hnus použila babička po projevu Gustava Husáka v televizi. Bylo mi asi pět a moc jsem nechápala, proč takhle mluví o prezidentovi. Když jsem se jí zeptala, proč zrovna fialový, nevěděla. Pak si ale vzpomněla, že to používala její maminka po válce a že to asi bude mít něco společného s nějakou americkou šťávou,“ vybavuje si Lucie z naší redakce.
Až příště pozříte nebo snad uvidíte „fialový hnus“, vzpomeňte si, že by bez něj poválečná obnova Evropy mohla probíhat zcela jinak. I když šlo o malou kapku v moři pomoci, měla velký význam a dodnes se pro svoji specifickou chuť udržuje v paměti národa jako expresivní výraz pro něco, co není příjemné. Málokdo už však ví, že i takový „fialový hnus“ byl potřebný.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
