Klimatický bod zvratu je možná blíž, než si vůbec myslíme. Kolaps amazonského deštného pralesa nebo zhroucení grónského ledového příkrovu – to jsou katastrofy, které by se mohly odehrát i za pouhých 15 let. Alespoň to tvrdí skupina vědců ve studii publikované v recenzovaném časopisu Nature.
Nová studie věnující se změně klimatu přináší varování, podle kterého zásadní ekosystémy pro globální klima mohou zkolabovat mnohem dříve, než si vědci dosud mysleli. Podle výzkumu by se některý z takzvaných klimatických bodů zvratu, jako jsou výše uvedené příklady nebo roztátí arktického permafrostu, mohly odehrát již před rokem 2038, tedy za pouhých 15 let.
Bod zvratu je mezi klimatology chápán jako jakýsi práh, přes který již není cesta zpět. Pokud by se například amazonský deštný prales proměnil v savanu, škody by již nešlo odvrátit. To samé platí o ztrátě ledu v Grónsku.
Jak na takový scénář vědci přišli?
Tým vedený profesorem Simonem Willcockem z Bangorské univerzity ve Walesu je toho názoru, že aktuálně probíhající klimatické změny vedoucí ke zvratu jsou již zcela mimo naši kontrolu, ale i mimo naše chápání. Jde o složitý systém, který ovlivňují extrémní meteorologické události, ale i tání ledu či požáry. Studium bodu zvratů je velmi složité a nelze jej vysvětlit jednoduše, protože v něm není ani jedna vazba mezi systémy tak patrná, jako je třeba známá souvislost mezi spalováním fosilních paliv a globálním oteplováním.
Aby vědci pochopili, jak by mohly rostoucí teploty a další environmentální stresory způsobit rozpad složitých ekosystémů, musí používat složité počítačové modely, které dynamické ekosystémy značně zjednodušují. Nepočítají tak s efektem motýlích křídel ani s nahodilými extrémními meteorologickými katastrofami. Tímto způsobem předpovídají možné datum bodu zvratu. Jenže takto vycházely dosavadní studie relativně optimisticky. Například Mezivládní panel pro změnu klimatu OSN nedávno uvedl, že by ke zhroucení amazonského pralesa mohlo dojít kolem roku 2100.
Vědci stojící za novou studií však tvrdí, že jsou takové předpovědi chybné. Nelze se zaměřovat pouze na jeden problematický faktor, jako je v případě Brazílie masivní odlesňování. Počítat je nutné i s dalšími problémy, které mohou predikci významně posunout v čase. Amazonie totiž čelí i rostoucím teplotám, zhoršenému ovzduší a úbytku vody.
Odborníci proto vytvořili několik fiktivních ekosystémů v různých režimech. Nejprve je podrobili jednomu negativnímu faktoru, poté několika stresujícím příčinám a nakonec zcela náhodným klimatickým fluktuacím. Zjištění? Několik společně působících negativních faktorů může transformovat některé ekosystémy tak, že se jejich kolaps přiblíží v čase až o 80 % oproti dřívější predikci. Některé katastrofické scénáře se tak mohou odehrát již v roce 2038, tedy ještě během života současných generací.
Důsledky všichni znají, jen je tak brzy nikdo nečeká
Body zvratu mohou negativně ovlivnit globální ekonomiku a samozřejmě rozhýbat masy lidí žijících v nejhůře postižených oblastech. Pokud mají vědci pravdu, vlády tak mají ještě méně času na reakci, než se původně myslelo.
To znamená, že významné sociální a ekonomické náklady vyplývající ze změny klimatu mohou přijít mnohem dříve, než se očekávalo, a vlády tak budou mít ještě méně času na reakci, než se původně myslelo.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
Geolog, profesor Jan Plimer – o „globálním oteplování“ . Během našeho posledního meziledového období byly hladiny moří asi o 7 metrů vyšší, teploty vyšší asi o 5 stupňů. Pokud tedy někdo říká, že dnešek je nejteplejším dnem v historii, musí se ptát: od kdy? Pokud se podíváme na vrchol interglaciálu, který byl asi před 4000 lety, byla teplota asi o 5 stupňů vyšší. Pokud se rychle posuneme vpřed do Ježíšovy doby, kdy bylo teplo, je teď asi o 4 stupně chladněji než tehdy. Když se podíváme zpět do doby temna, do doby Vikingů, od té doby se opravdu oteplilo. Pokud se podíváme na středověké oteplování, od té doby se klima ochladí. A když se přesuneme do Malé doby ledové, tak od té doby se klima opět otepluje. Tak kdy to počítáš? A vím, že vás to překvapí, ale právě jsme se dostali z malé doby ledové. Co myslíš, že udělá teplota? Pád nebo vzestup? Roste. Těchto šest velkých dob ledových začalo, když bylo v atmosféře více oxidu uhličitého než nyní. Právě teď je v atmosféře 0,4 % tohoto plynu a slyšíme slova jako emise. To pro mě nic neznamená, protože obsah oxidu uhličitého v atmosféře se dodnes nezměnil o více než 20 %, což je na geologickou dobu velmi málo. Kdybychom jeho obsah snížili na polovinu, veškerý rostlinný život by zanikl. A zvířata by vymřela – včetně člověka.. Ian Rutherford Plimer (born 12 February 1946) is an Australian geologist and professor emeritus at the University of Melbourne.
Dobrý den, pane Strnade,
píšete holé nesmysly.
1. Před 4000 lety byla průměrná světová teplota zhruba o stupeň nižší než nyní (vy uvádíte, že byla teplota o 5 stupňů vyšší).
2. Za Ježíše byla také zhruba o stupeň nižší (vy uvádíte, že byla teplota o 4 stupně vyšší).
3. V atmosféře bylo na startu dob ledových zhruba 250 – 300 ppm oxidu uhličitého, nyní je to 421 ppm (vy uvádíte, že bylo CO2 více).
A jak je možné, že se tato čísla ví, když žádné měření nebylo? Jde o získaný uvězněný vzduch z ledovcových jader nebo hornin, jejichž stáří se určí pomocí radiokarbonové metody. Tím se získá obraz o tehdejší atmosféře. Vše se dá dohledat. V češtině třeba faktaoklimatu.cz nebo nebo v knize od Pascala Acota – Historie a změny klimatu. Pilmer je fabulátor a všichni to vědí. Také nemám v lásce ekologické aktivisty/extrémisty, ani nejsem příznivce elektromobility nebo nedejbože cyklistiky, ale koukám na fakta. A ještě jedna věc. Problém možná tak není ani samotné oteplování, ale spíše jeho rychlost, na kterou se lze jen těžko adaptovat.