La Llorona
Zdroj: J. Muncy, CC-BY-SA, Creepypasta Files

Kdesi v hlubinách času se mohl odehrát příběh, který se stal kostrou mexické legendy o ženě topící neposlušné děti. Místní tuto mytickou bytost nazývají La Llorona neboli „plačící žena“. Podobné kontury příběhu však obsahují i další latinskoamerické povídačky, jež jsou obdobou středoevropských pověr o vodnících či dalších bytostech topících své oběti.


V záchvatu vzteku měla utopit vlastní děti

Než si La Llorona vysloužila pověst pomstychtivého ducha, jmenovala se Maria. Nebyla nikterak majetná, dokud se neprovdala za bohatého farmáře. Ten ji zasypal láskou a z manželství vzešli dva synové. Idylka ale netrvala dlouhou. Muž brzy rodinu opustil. Některé varianty příběhu neuvádějí konkrétní důvod, jiné předkládají verzi o tom, že si farmář našel ženu ze stejné vrstvy společnosti. Ať tak či onak, jednoho dne vzala Maria děti na procházku a spatřila honosný kočár, ve kterém jel její manžel s elegantně vypadající ženou.

Související:  Brutální Pontianak údajně po staletí útočí na indonéské muže a ze msty pojídá jejich vnitřnosti

Kočár zastavil a muž začal promlouvat s dětmi, Mariu však ignoroval. Té se zmocnil záchvat vzteku a oba chlapce hodila do přilehlé řeky. Zde se opět příběh rozchází na různé verze. V jedné si Maria uvědomí, co způsobila, a nešťastná se také vrhne do divoké vody. Ve druhé se snaží děti zachránit a utopí se. Další latinskoamerické variace příběh zcela obracejí a Marii popisují jako nestoudnou svůdnici, která své děti utopila, protože jí omezovaly v jejích záletech a podobně. Jindy jde o nemanželské děti.

Navždy na pomezí života a smrti

Od utonutí chlapců však Maria nenašla klid ani cestu do posmrtného života. Toulá se tak po světě a zoufale hledá své děti. Pohybuje se kolem řek a jako bytost, která není člověkem, ale ani duchem, představuje nebezpečí pro všechny, s nimiž se setká. Bosá, v bílých šatech a někdy i se síťkou přes obličej topí zejména děti a dospívající. Nepohrdne ale ani dospělými. Je manipulativní a mazaná. Svoji existenci chce pomstít a nenávidí zejména hádky a dětský křik či pláč.


Související:  Kučisake-onna. Japonská legenda s rouškou v hlavní roli

V Mexiku se říká, že si chodí pro brečící děti. Umí ovládat vodní živel a jen těžko se jí uniká. Pokud si některé dítě splete se svým vlastním, čeká jej stejně strastiplný osud na pomezí života a smrti. La Llorona také své oběti vábí pláčem, její slzy ale představují smrt.

Od pohádek k městským legendám

Čas od času se zejména v Mexiku objeví tvrzení, že byla La Llorona spatřena. Většinou je to v souvislosti s hádkami či dětským pláčem. Prolínání reálného světa a říše fantazie se v Mexiku uskutečňuje stejným způsobem jako ve zbytku světa. Vznikají tak příběhy, kterým se někdy říká legendy, jindy pověsti nebo pohádky a dnes třeba creepypasta. Příběh La Llorony se také dočkal několika více či méně povedených filmových zpracování.

Galerie:




Přidat na Seznam.cz
Similar Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.