Přestože je západní svět leprou téměř nedotčen, v zemích třetího světa malomocenství stále řádí. Nejhůře je postižena Indie, kde se ročně nakazí asi sto tisíc lidí. Po celém světě pravděpodobně stále žije několik miliónů nakažených.
Odvěký nepřítel lidstva
Lepra doprovází Homo sapiens snad od jeho zrodu. O tomto hrůzném onemocnění sice pocházejí první zmínky z doby asi před 3500 lety, ale genetickou informaci o bakteriích Mycobacterium leprae a Mycobacterium lepromastosis, které malomocenství způsobují, lze vystopovat miliony let zpětně. Přitom druhá zmíněná bakterie byla izolována teprve v roce 2008. Že je lepra bakteriálního původu, zjistil norský lékař Gerhard Hansen v roce 1873, kdy identifikoval první zmíněnou bakterii.
Lepra byla po celou předvědeckou dobu považována za boží trest, ale také za boží vyznamenání. Vzhledem k tomu, že se na ni neumírá v řádu měsíců ani let, některé národy braly toto postižení za jakési znamení spásy.
Lepra se v minulosti šířila po celém světě. Ve starověku byla dominantou tropických oblastí, ale antické válečné a středověké křižácké výpravy přinesly rozšíření nemoci i na starý kontinent. Právě křižácké výpravy se mohutně podílely na rozšíření nemoci v Evropě, na kterou v roce 1383 zemřel Václav Lucemburský. Do Ameriky bakterie dopravili Španělé během svých objevitelských cest.
Nemocných bylo ve vrcholném středověku tolik, že se začala zřizovat takzvaná leprosária, kam se odklízeli infikovaní pacienti. Nebožáci byli často ponecháni svému osudu, někdy se o ně starala církev. Jedno ale měli společné. Ten, kdo zde skončil, už živ nevyšel. Vzhledem k tomu, že průběh malomocenství je pomalý a nemoc tělo devastuje i několik desetiletí, pacienti často prožívali dlouhá muka.
Ten, kdo neskončil v přeplněných leprosáriích, byl často označkován. Někteří nemocní museli nosit speciální oděv nebo rolničky či jiná chrastítka. Jakmile bylo slyšet zvuk cinkátek, ulice se vylidnily.
Dlouhá inkubační doba, dlouhý průběh
Přitom leprou, alespoň dle dnešních měřítek, není až tak snadné se nakazit. Bakterie si vybírá lidi se sníženou imunitou a kapénkami. Imunitní systém zdravého člověka by měl setkání s nositelem bakterie způsobující lepru ve zdraví přečkat. K nakažení je potřeba dlouhodobý kontakt a navíc ještě velké množství bakterií, které se přenášejí vzduchem. K rizikovým faktorům patří také dotyk s kůží nemocného.
Lepra má dlouhou inkubační dobu, někdy i desítky let. Projevuje se různě. Skvrnami na kůži, vředy, samovolnou ztrátou částí těla nebo dalšími příznaky, které jsou totožné s řadou dalších nemocí. Průběh je pak také dlouhý, ale vzhledem k tomu, že člověku odumírají nervy, tak není nemoc bolestivá. Nicméně objev antibiotik přinesl i možnosti léčby. Kombinace různých léčiv umí lepru zcela zlikvidovat.
Lepra dnes
Špatná hygiena i neinformovat v zemích třetího světa napomáhá této nemoci stále přežívat. V roce 1981 doporučila Světová zdravotnická organizace (WHO) kombinaci tří silných antibiotik, které dokáží malomocenství zcela zastavit a pacienta vyléčit. O té doby je takto vyléčeno kolem milionu pacientů ročně. Přesto se lepra nevzdává.
V Evropě je tato nemoc prakticky vymýcena. Když se sporadicky objeví nějaký případ, stojí za ním přistěhovalci z Afriky nebo Asie. Z desítek tisíc leprosárií, které byly ve středověku zřízeny v Evropě, stojí dnes už jen jedno. Nalézt se dá v rumunském městě Tichilesti a má asi deset obyvatel. Všichni jsou starší padesáti let a smířeni se svým osudem.
Galerie:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
