První dekády minulého století nebyly na epidemie a pandemie strohé. Ještě než svět po první světové válce ochromila pandemie španělské chřipky, Čínu zachvátila velká epidemie zabijáckého plicního moru. Byl přelom let 1910 a 1911 a přestože nemoc řádila pouhé 4 měsíce, vyžádala si až 63 tisíc obětí a její šíření vyvolalo paniku i ve světě. Událost vešla ve známost jako mandžuský mor.
Původcem mandžuského moru byli svišti
Nemoc se na člověka přenesla ze svišťů, kteří se v oblasti Charbinu v provincii Mandžusko hojně vyskytovali v hlubokých lesích. Místní lidé je lovili hlavně pro kožešinu a jelikož poptávka převyšovala nabídku, lovci, často nezkušení, se vydávali do odlehlejších oblastí, kde namísto zdravých svišťů vybíjeli lehce polapitelná sotva pohybující se zvířata, která navíc pronikavě pištěla. Byla to snadná kořist, ale její cena byla vysoká. Malátní svišti v sobě nosili smrtící infekci, která se přenesla na lovce a obchodníky.
Průběh nemoci byl rychlý, nakažený umíral během pár dnů. První oběti se objevily již v roce 1910. Nemocní nejprve vykašlávali krvavé hleny a v další fázi jejich kůže zčervenala. Vše doprovázela vysoká horečka. Jelikož v té době neexistovala antibiotika, smrt byla téměř ve všech případech nevyhnutelná. Nemoc se šířila kapénkami a snadno se přenášela mezi lidmi, a tak zemřely i stovky lékařů a zdravotních sester, kteří se snažili pomoci nakaženým. Vše se zdálo marné, navíc se blížily oslavy nového lunárního roku.
Apokalypsu odvrátil lékař, který během epidemie dosáhl hned dvou prvenství
Čínské úřady se proto snažily zamezit rozšíření nemoci z Mandžuska. Existovalo velké nebezpečí, že se mnoho lovců ze severu začne vracet na novoroční oslavy do svých domovin po celé Číně. Řešením byl pověřen lékař malajského původu Wu Lien-teh, který jako první Čínaň získal titul z medicíny na univerzitě v Cambridge. Wu ve své autobiografii popsal hrůzy, které na něj v Mandžusku čekaly. „Kam oko dohlédlo, všude ležely mrtvoly. Byly na silnicích na hromadách a nikdo se jich neodvážil dotknout ze strachu, že budou také nakaženi,“ líčí v knize své zážitky po příjezdu do ohniska epidemie. Mor paralyzoval Mandžusko. Města a vesnice byla zabarikádovaná proti cizincům a nikdo téměř nevycházel ven.
Wu věděl, že musí provést pitvu, ale bylo mu jasné, že v Číně, tehdy ještě ovládané mandžuskou dynastií, je tato praktika nepřijatelná. Přesto se mu podařilo nalézt vhodné tělo. Šlo sice o zemřelého Číňana, ale jeho přeživší manželka byla Japonka, která s posmrtným vyšetřením souhlasila. Wu tak provedl první pitvu v Číně, na jejímž základě dokázal určit původce onemocnění, bakterii Yersinia pestis.
Úřady nejprve tvrzení, že se jedná o mor, nevěřily. Stoupající počty mrtvých však vládu donutily ke krokům, které Wu navrhoval. Lidé museli zůstat doma, nemocní skončili v izolaci a všude probíhala desinfekce. Obyvatelům Mandžuska bylo nařízeno, aby nosili gázové nebo bavlnění masky. Do pomoci se zapojilo i Rusko a Japonsko. Vojáci a policisté sledovali pohyb obyvatelstva.
Wu dosáhl i dalšího milníku v dějinách Číny. V době, kdy bylo nezákonné zpopelnění zesnulých, přesvědčil vládní úředníky, že je to nejúčinnější cesta, jak se s nemocí vypořádat. Infekce se totiž šířila i z mrtvých těl, kterých byly všude hromady. Speciální imperiální edikt vydaný 31. ledna 1911 kremaci povolil a Wu tak dohlížel na první masovou kremaci v čínské historii.
Návrat do života
Zastavení života v Mandžusku a jeho totální izolace přinesla úspěch. Poslední případ plicního moru byl v oblasti zaznamenán 1. března 1911 a během dubna se začal život vracet do starých kolejí. Do té doby šlo o nejzávažnější epidemii, která ve světě vypukla od morových ran, jež dlouhá staletí sužovaly Evropu.
Wu Lien-teh byl v roce 1935 nominován na Nobelovu cenu za medicínu. Jako aktivní lékař působil téměř až do svého úmrtí v roce 1960, kdy mu bylo 80 let. Lékařskou univerzitu v Charbinu zdobí jeho bronzová socha.
Galerie:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
