Virů zná svět celou řadu. Některé z nich jsou člověku vysoce nebezpečné a přestože si moderní medicína dokázala s většinou z nich poradit, stále hrozí nebezpečí od nových a neznámých druhů, které mohou v lidech najít hostitele. Příkladem je právě probíhající pandemie koronaviru SARS-CoV-2 nebo HIV. Nebezpečí přestavuje také ebola, která ohrožuje africké regiony, nebo vzteklina, která je v rozvojových zemích stále velkou hrozbou. Jsou ale i další viry, s nimiž měli nebo mají lidé co do činění a rozhodně je nelze podceňovat.
Virus marburg
Vědci poprvé identifikovali tento virus v roce 1967 v Německu, konkrétně ve městě marburg, kde se infikovalo 25 pracovníků místní laboratoře a dalších šest, na které bylo onemocnění přeneseno. Sedm nakažených viru podlehlo. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) byli laboratorní pracovníci infikováni prostřednictvím opic přivezených z Ugandy. Znovu se virus mezi lidmi objevil v roce 1998 v Demokratické republice Kongo, kde do roku 2000 zemřelo 83 % všech nakažených, v roce 2000 pak v Ugandě viru podlehlo 140 ze 354 infikovaných pacientů. Od té doby se v Africe objevují lokální ohniska, přičemž míra úmrtnosti se pohybuje v rozmezí 80 – 100 %. V roce 2008 podlehla viru nizozemská turistka, která navštívila Ugandu. Poslední případ se objevil letos v červenci u muže z Guiney.
Virus marburg se u infikovaných projevuje krvácivou horečkou, tedy podobně jako známější ebola. Nemocní mají také silný průjem, načež zpravidla do týdne umírají. Na onemocnění neexistuje žádný lék ani vakcína. Šance na přežití je také malá, pomoci může včasná odborná rehydratace. Původ viru dosud není znám.
Hantavirus
Hantavirový plicní syndrom (HPS) se stal centrem pozornosti v roce 1993 v USA, kdy na dušnost zemřel mladý muž z kmene Navaho a jeho snoubenka. Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) pár zemřel v souvislosti s hantavirovou infekcí. K nákaze došlo zřejmě skrze hlodavce, protože se virus sám o sobě mezi lidmi nepřenáší. Od té doby bylo v USA hlášeno více jak 600 případů HPS, přičemž 36 % pacientů nákaze podlehlo.
Onemocnění se projevuje širokou škálou nepříjemností, od horečky po dušnost. Za americkými případy stojí hantavirus Sin Nombre, nicméně podle článku z odborného časopisu Clinical Microbiology Reviews se jiným typem hantaviru nakazilo tisíce vojáků během korejské války, přičemž jich asi 12 % zemřelo.
Virus dengue
Horečka dengue se objevila již v 18. století, ale masivně se rozšířila v 50. letech minulého století v Thajsku a na Filipínách. Od té doby byla zaznamenána ve všech tropických a subtropických oblastech. Přenašečem jsou komáři a v souvislosti s globálním oteplováním hrozí, že se virus dengue rozšíří i do dalších oblastí. Podle WHO ročně onemocní až 400 miliónů lidí ročně, přičemž úmrtnost dosahuje okolo jednoho procenta. U některých pacientů hrozí, že se onemocnění promění v krvácivou horečku podobnou té, kterou způsobuje ebola.
Vakcína proti horečce dengue byla schválena v roce 2019, nicméně může být aplikována pouze osobám, které onemocnění prodělaly. Ti, kteří dosud nepřišli s virem do styku, mohou být po vakcinaci ohroženi rozvojem těžké formy horečky dengue.
Virus variola
Ještě v minulém století byly pravé neštovice, které způsobuje virus variola, metlou lidstva. Každý třetí infikovaný nemoci podlehl a ti co přežili, měli často doživotní komplikace v podobě hlubokých bolavých jizev či ztráty zraku. Úmrtnost se však lišila region od regionu. Historici odhadují, že v Severní Americe, kam byl virus zavlečen evropskými dobyvateli, podlehlo pravým neštovicím 90 % původní populace.
Pravé neštovice byly vymýceny v roce 1980 po masivní celosvětové očkovací kampani. O té doby je virus uskladněn pro studijní účely pouze ve dvou laboratořích v USA a v Rusku. Zároveň jsou preventivně uchovávány vakcíny proti této nemoci, jejíž návrat je sice nepravděpodobný, ale určitou hrozbu představuje tající arktický permafrost, v němž mohou hibernovat právě i viry pravých neštovic.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
