Je paradoxní, že lidská noha ještě na Mars nevstoupila, ale už se na rudé planetě nachází tuny našich odpadků. Ty mohou představovat riziko pro budoucí mise.
Padesát let poznávání, ale také padesát let kontaminace
Lidstvo zkoumá Mars již pět dekád. Prostřednictvím sond a robotických vozítek jsme se o naší sousední planetě dozvěděli mnohé, ale také jsme na ní zanechali spousty odpadu, jehož množství vědci odhadují na sedm tun. Jedná se o zbytky vysloužilých sond, odhozených komponent či zmiňovaných vozítek. Nejznámějšími misemi na Mars byly přistávací moduly Viking 1 a 2, vozítka Spirit a Opportunity či sonda Phoenix. Tato zařízení úspěšně sloužila vědeckým účelům po mnoho let, ale nyní jsou pouze nehybnými svědky lidského výzkumu.
Kromě nefunkčních sond se na Marsu nacházejí trosky z neúspěšných misí. Na povrchu našeho rudého souseda leží kousky britského modulu Beagle 2, který v roce 2003 na Marsu přistál, ale svoji funkci nikdy nesplnil.
Nejproblematičtějším materiálem jsou odhozené komponenty
Další významnou kategorií marťanského odpadu jsou odhozené komponenty přistávacích modulů. Ty jsou patrně nejproblematičtější. Každá mise na Mars totiž vyžaduje modul, jenž během cesty na planetu chrání samotnou sondu. Při jejím průniku do atmosféry začne plavidlo části tohoto modulu odhazovat, aby bylo přistání co nejjemnější. Jde například o tepelný štít, jiné ochranné kryty nebo kusy nepotřebného hardwaru. Odpadem se stává i padák.
Odhozené kusy se dostávají na různá místa na povrchu planety. Při dopadu na zem se mohou rozbít na menší části, tak jako se to stalo během přistání vozítka Perseverance v roce 2021. Tyto trosky jsou pak unášeny silným marťanským větrem neznámo kam. Už o rok později paradoxně samotné vozítko Perseverance objevilo na povrchu kus tkaniny, který pocházel z jeho vlastního přistávacího systému. A jednalo se skutečně o malou část, v podstatě šlo jen o několik kusů nití. Je tedy evidentní, že se lidský odpad na Marsu vyskytuje i v malých, zřejmě už i v mikroskopických kouscích, které planetu kontaminují.
Rizika pro budoucí mise
Lidský odpad na Marsu tak není jen estetickým problémem. Představuje i možné nebezpečí pro budoucí mise. Rizikem je například hypotetická kontaminace vzorků, případně by trosky mohly překážet v cestě budoucím vozítkům. Tým mise Perseverance proto v současnosti dokumentuje všechny nalezené vzorky a pokouší se eliminovat, aby nedocházelo ke kontaminaci odebíraného materiálu, která by mohla vést k chybným závěrům. Inženýři NASA také zvažovali, zda by se vozítko Perseverance mohlo zamotat do trosek z přistání, zejména do padáku, ale nakonec dospěli k závěru, že je toto riziko nízké.
I přes tyto snahy budou zřejmě muset budoucí mise na Mars zahrnovat i strategie pro sběr odpadu, aby byl povrch rudé planety co nejméně zatížen zbytky minulých expedic.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
