titan
Foto: NASA/JPL-Caltech

Titan je jediným dalším tělesem v naší Sluneční soustavě, o kterém je známo, že má na svém povrchu stabilní kapalinu. Místo toho, aby však z tamních mraků pršela voda a plnila jezera a moře, je to na Titanu metan a etan. Jedná se o uhlovodíky, které běžně chápeme jako plyny, ale v chladném klimatu tohoto Saturnova měsíce se chovají jako kapaliny.


Nedávno zveřejněný výzkum využívající data z kosmické sondy Cassini, která před dvěma lety dokončila svoji dvacetiletou misi při zkoumání Saturnu, jeho prstenců a měsíců, představuje nový scénář o charakteru jezer na Titanu. Některé metanové a etanové plochy jsou totiž obklopeny strmými okraji dosahujícími až několik stovek metrů. Nový model naznačuje, že tato jezera vznikla doslova apokalyptickou cestou.

Většina teorií o vzniku takovýchto jezer hovoří o kapalném metanu, který pomalu rozpouští podloží měsíce z ledu a pevných organických sloučenin. Vytvořené prohlubně se pak naplňují kapalinou. Podobnou cestou vznikla krasová jezera na Zemi.

titan
Povrch Titan vytvořený ze snímků sondy Cassini. Kredit: NASA/JPL-Caltech/Univ. Arizona/Univ. Idaho

Nový model ale tuto teorii doslova obrací vzhůru nohama. Předpokládá kapsy tekutého dusíku v Titanově kůře, které se postupně zahřívají, až se promění v plyn, který vybuchne. Vzniklé krátery se pak naplní kapalinou. Takto mohlo vzniknout i vědcům známé jezero Winnipeg Lacus poblíž severního pólu měsíce.

Zkoumaná data pocházejí z posledního těsného přeletu sondy kolem Titanu. Ta poté ukončila svoji misi shořením v atmosféře planety Saturn. Mezinárodní tým vědců v čele s Giuseppem Mitrim z italské univerzity G. d’Annunzio je přesvědčen, že krasový model nevyhovuje těmto jezerům, protože morfologie povrchu naznačuje explozivní vznik. „Při výbuchu se okraj zvedne, ale krasový proces funguje opačným způsobem,“ řekl Mitri.

Vědci studii publikovali 9. září v periodiku Nature Geosciences. V práci se věnují i klimatické historii měsíce a předpokládají, že poslední půl miliardy až miliardiu let funguje metan v atmosféře jako skleníkový plyn, který udržuje měsíc v relativně teplém stavu, byť ve srovnání se Zemí je stále ledový. Před touto dobou dominoval v atmosféře dusík. Titan tak byl ještě chladnějším tělesem, na kterém hodně pršelo, dusík se usazoval pod povrchem a vznikly tak kapsy, které po zahřátí začaly explodovat. Tato doba dala příčinu vzniku kráterových jezer. K výbuchům pak mohlo docházet i během náhodných lokálních otepleních, když se kapalný dusík měnil v plyn.





Další čtení