Středověk opravdu nebyl dobou, ve které by se snadno žilo. Jeho začátek se datuje přibližně kolem roku 542, kdy odstartovala epidemie moru a prakticky se dá říci, že mor lidi provázel celým tímto temným obdobím. Ovšem středověké obyvatele trápily i další nemoci epidemického rozsahu.
Černá smrt řádila několik let
Černá smrt, jak se první morové epidemii v Evropě říká, řádila zhruba tři roky (1347 – 1350). Přestože lidé tehdy neměli o bakteriích ani tušení, hlavní metodou, jak se epidemii vzepřít, byla karanténa osob, které mohly nebo jistě přišly do styku s touto hrozivou nemocí. Z počátku čítala izolace 14 dní, později byla prodloužena až na 40 dní. Aby se předcházelo různým možným kontaminacím, začalo se s budováním zásobníků na čistou vodu, kontrolou potravin a také odvodem odpadů a kanalizací. Tyto změny byly nesmírně žádoucí hlavně ve městech, kde se to lidmi jen hemžilo a tudíž se přenášelo opravdu kdeco. Na druhou stranu se lidé v obavě z moru často neuváženě scházeli například ke společné modlitbě, čímž šíření nemoci nevědomě napomáhali.
Nemoci, kterých se lidé ve středověku nejvíce obávali:
- lepra,
- pravé neštovice,
- tuberkulóza,
- svrab,
- erysipel (růže neboli akutní lokální zánět kůže),
- antrax (sněť slezinná – akutní bakteriální infekce, kdy tělo nedokáže na infekci účinně reagovat, tím dojde k poničení orgánů, sepsi, zánětům mozkových blan a nakonec masivnímu krvácení vedoucímu ke smrti),
- trachom (způsobuje bakterie Chlamydia trachomatis, vede ke slepotě, jež se nedá léčit, v současnosti trápí země třetího světa).
Parazité, kam dohlédnete….. i nedohlédnete
Běžní vesničané nežili zrovna v čistotě a útulnu. Dělili se o příbytek nejen s rodinou, ale také zvířaty. Dalo by se oprávněně očekávat, že jejich zdravotní stav nebude nic záviděníhodného. Nicméně podle posledních objevů na tom byli ještě hůře kupříkladu mniši, přestože žili v nepoměrně lepších a hygieničtějších podmínkách. Jak je to možné?
V půdě, kde se nacházely ostatky mnichů, byla nalezena vajíčka různých parazitů z dávno rozložených střev mrtvých. Šlo o tenkohlavce lidského a hlístice. Mniši sice obvykle pěstovali na svých zahrádkách u klášterů spoustu zeleniny a ovoce, ovšem tuto úrodu většinou konzumovali syrovou, přičemž ji hnojili svými výkaly. Tehdy nebylo obecně známé, že pokud chceme hnojit tímto způsobem, musejí se výkaly kompostovat šest měsíců, abychom se vyhnuli kontaminaci úrody. Existuje tedy důvodné podezření, že tímto způsobem mniši stále dokola konzumovali napadené plody a čím dál více si zanášeli střeva. Naproti tomu prostí lidé většinou zahrádky neměli nebo jen velmi malé a jedli častěji kaše z obilovin s bylinkami a uvařenou kořenovou zeleninou. Tím se kontaminaci měli možnost snáze vyhnout a zachovat si alespoň zdravější trávicí systém.
Těhotenství a porod ve středověku
Pro ženy existoval ve středověku velký strašák a tím bylo těhotenství a porod. Neexistovaly žádné spolehlivé těhotenské testy a ani prohlídky, jež by potvrdily zdravý vývoj plodu a bezproblémové těhotenství. Pokud šlo o samotný porod, ženy u něj většinou měly porodní báby. Jejich postavení se lišilo vcelku významně podle země, ve které žily.
V Anglii byly špatně placené a občas podezírané z čarodějnictví, naproti tomu ve Francii a Německu se jim dostalo i profesionálního výcviku a bývaly zaměstnány přímo pod městem, i když dostávaly o dost menší výplatu než muži na pozicích praktiků. Skuteční lékaři u porodu nebývali, ženy rodily téměř výlučně doma. V bohatších rodinách byla pro tuto událost připravena speciální místnost, zatemněná s pohodlným vybavením. Medicína jako taková se porody příliš nezabývala, pohlíželo se na ně jako na přirozenou věc, která má jít sama od sebe. Ženy se tedy uchylovaly k víře a občas trochu i magii.
Přežít dětství nebylo samozřejmostí
I když se ženě a dítěti podařilo zdárně přežít porod, neznamenalo to, že se dítě dočká dospělosti. Bohužel dětská úmrtnost byla vysoká. Neexistovaly žádné vakcíny nebo antibiotika. Pokud dítě nemohlo být kojené, jeho šance, že se snáze něčím nakazí, velice vzrůstala, navíc mohlo zemřít na podvýživu.
Galerie:
Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události či neobvyklá místa.
