Vojáci v ochranném oděvu proti yperitu
Foto: National Museum of Health and Medicine, CC BY 2.0, Wikimedia

Ačkoliv pokusy zneškodnit protivníka pomocí dráždivých látek probíhaly v dlouhé a krvavé historii lidstva nesčetněkrát, až 22. duben 1915 znamenal skutečný přelom v použití smrtícího plynu během boje. Tehdy německé síly zaskočily u belgického města Ypres státy Dohody palbou více než 150 tun smrtícího toxického plynu. Ten později vešel ve známost jako Yperit nebo také hořčičný plyn, a to podle svého charakteristického zápachu.


Od kouře až po smrtící yperit

Během starověkých a středověkých konfliktů se soupeři zaháněli nebo zpomalovali štiplavým kouřem. Někdy to neslo své ovoce, ale na zlikvidování armády to nestačilo. K prvnímu masivnějšímu užití slzného plynu došlo v roce 1912 během demonstrací.

Poprvé jej zřejmě syntetizoval v roce 1822 belgický chemik César-Mansuète Despretz, ale o dráždivých účincích plynu se nezmínil. Stejně jako francouzský chemik Alfred Riche v roce 1852, a tak je objev yperitu připisován britskému vědci Frederiku Guthriemu, který v roce 1860 popsal dráždivé vlastnosti látky odborně zvané dichlorethylthioether.

Němci s bojovými plyny experimentovali už od podzimu 1914. V lednu 1915 použili na východní frontě granáty se xylylbromidem, jenže v důsledku chladného počasí většina plynu zmrzla. Přesto Rusové hlásili více než tisícovku zabitých vojáků. Plynové peklo ale nastalo 22. dubna 1915, přičemž zpočátku nic nenasvědčovalo masakru. Bitva o Ypres začala bombardováním a ostřelováním francouzských a alžírských jednotek. Když zbraně utichly, německé útočné jednotky se oproti očekávání nevydaly na postup, ale do ovzduší vypustily smrtící plyn, který pronikal i do zákopů protivníka. Proti yperitu nestačily plynové masky, jedovatý plyn totiž proniká oblečením i kůží, a tak Němci dokázali doslova šokovat více než dvě tisícovky vojáků.

Mužům naskakovaly ošklivé puchýře po celém těle, oči měli tak podrážděné, že někteří z nich oslepli. Ti, co se plynu nadýchali, měli poleptané plíce a brzy umírali. Statistika uvádí, že zemřelo asi 60 až 80 vojáků. Yperit zamořil bojiště na několik hodin, přesto Němci nedokázali využít zaskočených protivníků a nové pozice nezískali. Možná byli šokováni z účinků plynu stejně jako jejich soupeři.


Použití yperitu mělo za následek překotný vývoj obdobné zbraně na straně států Dohody. Jenže společně s rychlým vývojem smrtících látek se stejným tempem zdokonalovaly i plynové masky a ochranné oděvy, a tak použití chemických zbraní v první světové válce ztratilo význam. Přesto do roku 1918 zemřely tisíce vojáků v důsledku použití chemických zbraní.

Děsivé následky použití yperitu vedly k zákazu používání chemických zbraní

Chemické zbraně se používaly i po první světové válce. Británie, Francie a Španělsko je nasazovaly během koloniálních konfliktů. Až v roce 1925 začala být projednávána Mezinárodní úmluva o zákazu použití plynů a bakteriologických zbraní ve válce, která vešla ve známost jako Ženevský protokol. Dohoda začala platit v roce 1928 a signatáři se zavázali nepoužívat jedovaté látky v boji, nicméně protokol nezakázal jejich vývoj a skladování, a tak si většina mocností vybudovala značné zásoby nebezpečných látek. To samozřejmě mělo za důsledek jejich opětovné použití už ve třicátých letech, kdy například Italové provedli chemický útok v Etiopii. Japonci pak tajně vyráběli yperit na ostrově Mijakedžima během druhé čínsko-japonské války a neváhali jej použít.

Během druhé světové války nebyly jedovaté plyny použity, ale zcela jistě nešlo o soucit se soupeři. Obě hlavní válčící strany disponovaly značnými zásobami chemikálií, ale současně i kvalitními maskami, ochrannými oděvy a detektory. Tím se staly chemické zbraně strategicky neúčinné. Německo tak používalo jedovaté plyny k vraždění miliónů nevinných obětí ve vyhlazovacích táborech.

Yperit byl pravděpodobně použit jako zbraň i ve 21. století

Yperit se znovu objevil v boji v roce 1988 během války Iráku s Íránem. Husajnův režim jej tehdy použil proti Kurdům, kterých zahynulo v krutých bolestech více než 5 000. Yperit se zřejmě dostal do rukou Islámského státu, který jej dle vyšetřovatelů použil v roce 2015 v Sýrii a možná i o rok později v boji proti syrským vládním silám.

V současnosti platí zákaz používání, výroby a skladování chemických zbraní. Stanovuje ji Úmluva o chemických zbraních z roku 1992, která vešla v platnost roku 1997 a nahradila tak Ženevský protokol. Dokument nepodepsaly pouze tři státy – KLDR, Jižní Súdán a Egypt.

Zdroje: Germans introduce poison gas (history.com); iRozhlas



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Světoběžník na domovskou stránku
Seznam.cz






Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz


Související

Komentáře(1):

  1. Němci bombardovali spojeneckou loď v přístavu Barri s chem. zbraněmi za 2. svět. války.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *