Na řecké Kefalonii najdete místo, kde mořská voda mizí beze stopy do podzemí a znovu se objevuje až o mnoho kilometrů dál.
Na první pohled působí Melissanská jeskyně klidně a téměř idylicky. Sluneční světlo do ní dopadá skrze propadlý strop, hladina podzemního jezera se třpytí v odstínech modré a tyrkysové a ticho narušuje jen šplouchání vesel malých loděk, které sem tunelem míří s turisty. Jenže právě za existencí tohoto klidného místa stojí divoká síla přírody, díky níž voda z moře putuje neviditelnými cestami pod ostrovem.
Složitý systém tvořící směs slané a sladké vody
Melissanská jeskyně neleží přímo u moře, přesto s ním úzce souvisí. Na západním pobřeží Kefalonie totiž mořská voda mizí v několika krasových propadlinách u města Argostoli. Po staletí si místní lámali hlavu nad tím, kam vlastně odtéká. Nezůstávala v podzemí poblíž pobřeží ani se nevracela zpět. Zkrátka mizela. Až ve 20. století se podařilo prokázat, že tato voda putuje složitým krasovým systémem napříč celým ostrovem a znovu vyvěrá právě v oblasti Melissanské jeskyně, tedy zhruba čtrnáct kilometrů daleko.
Samotná jeskyně s vodou byla v minulosti přístupná pouze tunelem. Dnes je částečně otevřená i shora. Ke zřícení stropu došlo v roce 1953. Právě díky tomu sem proudí sluneční paprsky, které mění barvu vody podle denní doby. Když je slunce vysoko, jezero je zbarveno téměř nereálnou modří, ráno a večer je naopak temnější a tajemnější.
Voda v jeskyni není čistě sladká ani slaná. Jde o zvláštní směs podzemních pramenů a mořské vody, která sem dorazila po své dlouhé cestě pod ostrovem. Tato skutečnost ještě více posiluje dojem, že se nacházíte na místě, kde přestávají platit běžná pravidla. Moře tu není vidět, ale přesto je přítomné.
Mýty, nymfy a zapomenutý kult
Jak už tomu v Řecku bývá, existence Melissanské jeskyně se neobešla bez mytologického výkladu. Podle antických legend byla zasvěcena nymfě Melissanthi, která zde měla spáchat sebevraždu z nešťastné lásky. Jeskyně tak byla dlouho považována za posvátné místo a archeologické nálezy naznačují, že se zde skutečně konaly rituály spojené s kultem přírodních božstev.
Právě kombinace přírodní krásy, podzemní vody a nejasného původu je typická pro místa, která lidé odjakživa považovali za brány do jiných světů. A i když dnes známe geologické vysvětlení, pocit tajemství z Melissanské jeskyně úplně nezmizel.
Experiment potvrdil, že voda putuje pod ostrovem
V padesátých letech minulého století provedli vědci experiment, při němž obarvili mořskou vodu mizející v propadlinách na západě ostrova. Barvivo se po několika dnech objevilo právě v Melissanské oblasti. Záhada byla oficiálně vyřešena. Přesto má návštěvník, jenž se v loďce vznáší po hladině jeskynního jezera, pocit, že některé otázky zůstávají otevřené.
Melissanská jeskyně totiž není jen geologický útvar. Je to místo, kde se propojuje viditelný svět s tím skrytým, kde voda putuje temnotou a znovu se vynořuje na světlo. A možná právě proto působí tak silně a připomíná, že i v dnešní době existují místa, která si část svého tajemství dokázala uchovat.
Galerie:
Lucie aktivně píše od roku 2017 a je hybnou silou několika magazínů. Vyhledává aktuální témata a dokáže je s ohledem na SEO srozumitelně předložit čtenářům.
