Člověk vnímá čas z pohledu vlastní zkušenosti. Určitá časová období jsme si pojmenovali tak, abychom podle nich mohli plánovat a bereme je jako součást našich životů. Střídání dne a noci a ročních období jsou pro nás záchytné body v jinak neuchopitelném toku času, který přináší zkázu všemu, co mu stojí v cestě. Následkem toho stárneme a věci chátrají.
Důsledkem zkušenosti jsme vytvořili pojmy, které sice přesahují lidský život, ale stále s nimi dokážeme pracovat a uvažovat o nich. Díky hodinám dějepisu máme představu o staletích a tisíciletích. Tím to ale končí. Desetitisíce let už nám splývají v hlubinách času.
Přesto touha objevovat dokázala nahlédnout ještě hlouběji, dokonce až na počátek vesmíru před 13,8 miliardami lety. Vesmír je obrovskou bublinou nepředstavitelných rozměrů. V univerzu probíhají děje mající své periody, které člověk pomalu odhaluje. A tak vznikly pojmy jako Platónský či galaktický rok. Víte jak dlouho trvají? Jeden život k tomu stačit nebude. A co zvládnete udělat za dobu, kterou vědci označují jako Planckův čas?
Kolikátý je galaktický rok?
Galaktický rok je doba, za kterou naše mateřská hvězda vykoná celý oběh kolem středu Galaxie. A protože se Slunce nachází na jejím okraji, trvá tento oběh asi 225 – 250 miliónů let. Slunce tak nyní vykonává svůj asi jednadvacátý oběh a pokud budeme předpokládat, že jsou vědecké teorie o zániku Sluneční soustavy správné, čeká naši hvězdu asi dalších 20 oběhů.
K čemu je to dobré vědět? Z hlediska lidského života jde o naprosto nepodstatnou jednotku. Pro astronomy je však galaktický rok vhodným měřítkem pro určování poloh hvězd, galaxií a galaktických kup.
Kolik má platónský rok eonů?
Platónský rok trvá skoro 26 000 let a jde o dobu, za kterou se světové póly otočí kolem své osy (takzvané precese). Rotace pólů probíhá v důsledku působení gravitace, ale vliv na ni má i působení Měsíce a Slunce. Abychom si tento pohyb lépe představili, roztočíme pomyslnou káču a sledujeme, jak během setrvačného pohybu opisuje po zemi kruhy. Podobné kruhy opisují i zemské póly, a to v důsledku sklonu rotační osy. Ten se v průběhu času mění, nyní je 23,5 stupně, ale kolísá mezi hodnotami 22 a 24,5 stupně. Platónský rok se skládá z 12 eonů, z nichž má každý přibližně 2 150 let. Každý eon má svůj název podle jednoho ze znamení horoskopu. V současnosti jsme na přelomu znamení Ryb a Vodnáře.
Důsledkem rotace pólů se pomalu mění poloha hvězd na obloze, a proto byl pohled našich dávných předků na oblohu zcela jiný. Pro mořeplavce byla poloha souhvězdí na obloze stěžejní informací pro navigaci. Směrem na sever neviděli hvězdu známou jako Severka a lidé v daleké budoucnosti ji tam také neuvidí. Hvězda se pomalu přesouvá a nad sever bude směřovat hvězda Vega.
Co stihneme za Planckův čas?
Na opačné škále zvláštních časových jednotek se nachází Plackův čas. Podle vědců jde o tak malý časový úsek, že žádná událost nemůže proběhnout v kratší době. Zkrátka jde o okamžik, který tak rychle zmizí, že jej nelze změřit. Hypoteticky se během Planckova času nepohne ani světlo, respektive foton ve vakuu.
K čemu je důležité uvažovat o okamžiku, který beztak nikdy nezměříme ani nevyužijeme? Pro některé vědce a filozofy je hledání základního stavebního kamene času otázkou bytí a nebytí. Co je to současnost? Již Augustin Aurelius, církevní otec a velký myslitel, hledal okamžik, přes který čas plyne z budoucnosti do minulosti. Podobně uvažoval i Aristoteles.
Nejmenší časovou jednotkou, kterou se vědcům podařilo změřit, je attosekunada (10−18s), přesto je to oproti Planckovu času velmi dlouhá doba. Veškeré děje, které člověk vnímá, se odehrávají během kvadriliard (jednička a 27 nul) Planckových časů. Proto je tato jednotka pouze teoretickou hodnotou, kterou se nikdy nepodaří experimentálně prokázat. To ale neznamená, že by neměla existovat.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
