Pokud bychom chtěli hledat nejstrašidelnější dům na světě, jedním z kandidátů bude ten, jenž má stát nedaleko japonského Tokia. V hornaté oblasti obestřené lesy tu prý po celé generace žila vlivná rodina, která proti zlu bojovala rituálními vraždami.
Dynastie Himuro
Tento rod měl být větví japonských samurajů. Jeho členové vyznávali šintoismus (šintó), jakousi japonskou formu raného stupně náboženství, které pojilo celou řadu nespecifických obřadů, uctívajících přírodní božstva či velebících kult předků. Rodina Himuro však pravidelně praktikovala jeden svébytný rituál, kterým chtěla zachovat svoji náboženskou „čistotu“. Každých padesát let mělo dojít k vraždě mladé dívky, jejíž krev byla prolita pro ochranu rodu i přízně bohů.
Obětní krev neviňátka
Vypráví se, že rodina věřila v moc jakéhosi okultního rituálu, který prováděla vždy jednou za padesát roků. Když se čas začal nachylovat, byla vybrána malá dívka. Neví se přesně, zda šlo o dítě z rodiny či třeba potomka otroků, nicméně první z variant se jeví být pravděpodobnější. Tato dívenka strávila celý svůj krátký život uvězněná uvnitř jednoho pokoje tak, aby nepoznala světské radosti, které by mohly poskvrnit její čistotu a ve svém závěru být důvodem neúspěchu celého rituálu.
Ve stanovený čas pak byla, nyní již mladičká žena, oděna v bílý šat a vyvedena na nádvoří rodinného sídla. Hlava, ruce i nohy byly svázány provazy, jejichž druhý konec byl upevněn k pěti koním. Ti se na povel dali do pohybu, načež tělo oběti natahovali podobně jako na skřipci. Když se údy odtrhly, byla lana namočena do čerstvé krve a položena u prahů domu a bran. To mělo zajistit ochranu na další půl století.
Láska jako nežádoucí cit
Tak se mělo dít po celé generace. Jednou však trýznitelé svoji oběť neuhlídali. Děvče pohlédlo z okna, které zůstalo omylem otevřené, a spatřilo mladého chlapce pracujícího na zahradě. Jejich láska vzplála na první pohled. Mladík zatoužil pomoci své milované, před obřadem tak nařezal lana, a když provazy povolily dříve, než bylo žádoucí, obratně využil zmatku a osvobodil ji.
Jiná verze příběhu sice nehovoří o přímé záchraně, nicméně připomíná fakt, že tím, že se dívka zamilovala a zatoužila po mladém služebném, přestala být údajně rituálně čistou. Ceremonie se přesto konala, nicméně i v tomto případě bez úspěchu.
Konec vražedného řetězce
Bylo jasné, že je konec. Obřad nešlo zopakovat, rodinná tradice byla narušena, všichni zúčastnění selhali. Nejvyšší rodinný představený, zaslepený svojí vírou pochopil, že není cesty zpět. Zavraždil všechny příbuzné a nakonec i sebe.
Pověst bez věrohodných základů
Příběh se řadí mezi japonské městské legendy, Himuro Mansion zde vystupuje jako nejděsivější místo Japonska. Dodnes se říká, že v okolí domu straší. Neklidné duše členů rodiny Himuro tu prý dlí ve svém prokletí.
Do jaké míry se historka opírá o reálné údaje, je dosti sporné, existuje silný předpoklad, že se tento ani jemu podobný příběh nikdy nestal. Rovněž spojení cíleného krveprolévání s náboženstvím šintó se jeví být nejistým.
Ale ani kritizovat nejde s určitostí. Co však lze říct jistě je to, že pověst celosvětově rozšířila japonská počítačová hra Fatal Frame.
Galerie:
Vyzkoušejte oblíbenou online strategii Big farm!
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata spjatá s historií, urbexem, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).
