V době, kdy Evropa procházela takzvaným středověkým teplým cyklem, se ještě před rokem 1000 usadila skupina Vikingů v čele s Erikem Rudým v jižním Grónsku. Na ledovém ostrově se nově příchozím několik století dařilo, lovili tuleně, pásli dobytek, čile obchodovali s mroží slonovinou a dokonce stavěli kostely. Jenže v 15. století už v Grónsku nežil ani jeden seveřan. Jejich zmizení bylo po dlouhou dobu pro historiky záhadou. Aktuálně však vědci pracují s vícero teoriemi, odchod Vikingů mohl souviset třeba s masivním lovem mrožů. Nejnovější studie amerických geofyziků poukazuje na stoupající hladinu moří, která mohla osadníkům zatopit důležité pastviny a zemědělskou půdu.
Osadníkům se v Grónsku relativně dařilo, dokud Evropu nezasáhla takzvaná malá doba ledová, která se začala projevovat v polovině 14. století náhlým ochlazováním klimatu. Studené období trvalo až do 19. století. Vědci již dlouho spekulovali o tom, že rychle se měnící klima mohlo grónské společnosti zasadit krutou ránu. Nižší teploty určitě ztížily zemědělství a chov dobytka. Rozpínající se vnitrozemský ledový příkrov měl také jistě negativní dopad na pobřežní život. Ve spojení se stoupající hladinou moře mohlo jít o katastrofální kombinaci.
Ačkoliv si laici většinou spojují stoupání mořské hladiny s oteplováním, ve 14. století tomu bylo zcela naopak. Masivní ledová vrstva, která se v Grónsku vytvářela, začala pevninu stlačovat, čímž moře zaplavovalo pobřeží. Nebyl to zcela rovnoměrný proces, ale zásadně se podepsal na reliéfu pobřeží. Podle expertů došlo na některých místech k zatopení pobřeží až o několik stovek metrů.
„Starší teorie zabývající se zmizením Vikingů z Grónska se většinou soustředily na myšlenku, že vymřeli, protože se zkrátka moc ochladilo a nedokázali se přizpůsobit,“ říká pro magazín Science News Marisa Borreggine, geofyzička z Harvardské univerzity. Jenže archeologické nálezy dokládají, že se osadníci celkem dobře dokázali přizpůsobovat chladnějšímu podnebí, například se jejich strava orientovala více na potravu z moře. Tváří v tvář drsnější krajině však byla adaptace na arktické podmínky stále problematičtější a jak se zdá, jediný důvod proč Vikingové opustili Grónsko, neexistuje. Podle studie jde o souhru několika faktorů, z nichž jeden může být právě stoupající hladina moře.
Posledním písemným záznamem o vikingské aktivitě v Grónsku je doklad o svatbě v roce 1408. Doloženo je také, že se sezdaný pár o několik let později přestěhoval na Island a tam začal farmařit. Proč se však dvojice odstěhovala, záznamy neuvádějí. Zajímavé také je, že si ještě v 18. století Evropané mysleli, jak Vikingové v Grónsku stále přebývají. Když se tam v roce 1721 vydal jistý norský misionář, aby potomky původních osadníků přivedl na protestantismus, našel jen ruiny dávno opuštěných osad.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
