Italské Benátky jsou synonymem pro živoucí společenský ruch, ale i romantickou lásku. Italský ostrov Poveglia ležící nedaleko nich se naopak stal místem zmaru a utrpení. Chátrající zbytky sanatoria zde mlčky připomínají, že smrt tu kdysi bývala vysvobozením.
Ostrov topolů
Dříve se ostrovu říkalo Popilia. To odkazovalo na stromovinu zde dominantní – topoly. Odsud zřejmě i nynější název. První písemné zmínky se váží k roku 421, nicméně zlaté časy zažíval ostrov mezi 9. až 14. stoletím, kdy byl hojně obydlen a stal se místem kulturního, společenského i obchodního rozmachu.
Krvavá historie místa se začala psát od roku 1379. V té době Benátky válčily s Janovem. Ostrov byl napaden nepřáteli, zdemolován, většina obyvatel ostrova byla pobita. Hrstku těch, kteří přežili, pak okupanti vyhnali.
Mor? Na Poveglii s tebou!
Další smutná událost se váže k roku 1793. V té době už byl ostrov místem, na němž se kontrolovaly lodě, směřující do Benátek. Právě roku 1793 byl u několika námořníků zjištěn mor. Zděšení a zoufalství se nedá popsat, bylo třeba zabránit jeho rozšíření do zbytku Itálie. A tak zde byli nemocní internováni, vznikla zde tzv. karanténa (quaranta giorny). I v letech následujících zde cestující museli strávit zákonem nařízených 40 dní, dobu, během níž se měla vyloučit morová nákaza.
Když pak mor vypukl ve velkém, byli právě sem sváženi nemocní z širokého okolí, stejně jako ti, u nichž existovala pravděpodobnost nakažení. Vzniklo zde peklo, říkalo se mu „lazzareto“. Mor lidé léčit neuměli, a tak tu jen trpěli, dokud nepřišlo vysvobození skrze smrt. Tlející těla, bolest, pláč, nářek i poslední naděje těch dosud zdravých, atmosféra šílenství. Těla byla házena do obrovských jam v zemi nebo pálena na hranicích, zápach všudypřítomné smrti byl každodenním oparem.
Sanatorium par excellence
Když mor odezněl, utrpení si dalo pauzu. V roce 1922 zde však bylo postaveno sanatorium pro duševně nemocné a opět toto místo budilo hrůzu.
Ostrov byl oddělen od veřejného dění a odehrávaly se zde mnohé pochybné experimenty. Lékaři se snažili například objasnit principy šílenosti. Nezdráhali se přistoupit k metodám, které pacientům způsobovaly bolest na těle i na duchu. Jednalo se o elektrické šoky nebo transorbitální lobotomie, coby úkon činěný k přerušení spojení čelních laloků s mozkem. Jako na běžícím páse se zde tak za plného vědomí pacienta vrážel do mozku kladivem skrze kost oční jamky ostrý ledový klín. A na souhlas se jich nikdo neptal. Nelidské zacházení, násilí i cílená ignorace potřeb nemocných. Po letech toto místo opět připomínalo peklo a umírali nevinní.
Navíc si pacienti začali ztěžovat na hlasy našeptávající děsivé věci, měla se jim rovněž zjevovat těla mrtvých v pokročilé fázi rozkladu. Že by neklidné duše zde na mor zemřelých? Mezi pacienty to budilo strach a paniku. Přirozeně jim nikdo z personálu nevěřil. Hlasy však údajně začal slyšet i jeden z lékařů, který následně spáchal sebevraždu.
Zmar a zase zmar. Ostrovu se lepí smůla na paty
Smrti se na Poveglii očividně zalíbilo, podle odhadů je místní půda nasáklá pozůstatky 160 tisíc zemřelých. Ostrov je od roku 1968 opuštěný a chátrá. Veřejnosti je na něj zakázáno vstupovat, objevují se však snahy znovu jej oživit. Kupec, který by fúzi dotáhl do konce a začal s jeho obnovou, se však zatím nenašel.
Podívejte se, jak to v současnosti na ostrově vypadá:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata spjatá s historií, urbexem, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).
