Kult Vestálek je velmi zvláštním článkem římských dějin. Šlo o ženy výsadního postavení a jejich úkolem bylo střežení posvátného ohně v chrámu panenské kněžky Vesty, odtud „virgines Vestales“ neboli Vestiny panny.
Tři desítky let významné služby
Collegium Vestálek měl založit druhý římský král, nástupce Romulův, Numa Pompilius. Z období jeho vlády ovšem nemáme žádné dochované prameny, a tak můžeme jen spekulovat. Nejprve se jednalo o čtyři dívky, později o šest. Nejvyšší hlava Římského impéria ovšem neměla zprvu právo výběru Vestálek. Tento úkol byl plně v rukou nejvyššího náboženského představitele říše, kterým byl takzvaný pontifex maximus. V císařském období však titul nejvyššího představitele impéria znamenal i nejvyšší náboženskou autoritu, a tak volba kněžek byla v rukou nejmocnějšího muže.
Vestálkou se mohla stát patricijská dívka ve věku od šesti do deseti let, která měla naživu oba rodiče. Pontifex maximus obvykle losoval z dvanácti kandidátek. Určené dívky byly okamžitě rodičům odebrány a jejich poručníkem se stal právě pontifex. Vybrané Vestálky nejprve nastoupily na desetileté učení, poté prováděly deset let samotný kult a následně dalších deset let zaučovaly nové mladé kněžky. Jejich služba tak trvala tři dekády, po nichž mohly kult opustit a žít běžný život. To se ale stávalo velmi výjimečně.
Jak probíhal kult
Primárním úkolem během desetileté „ostré“ služby byla péče o posvátný oheň ve Vestině chrámu na Foru Romanu. Vestálky bydlely přímo v přilehlém atriu chrámu a v těchto dvou prostorech se odehrávala velká část jejich života během služby. Žily z veřejných prostředků, a tak o ně bylo velmi dobře postaráno. Kromě péče o oheň se staraly i o další posvátné předměty, modlily se, vykonávaly oficiální oběti a očišťovaly chrám. Při slavnostech zaujímaly vybraná místa nedaleko krále, resp. císaře.
Nejvýše postavenou Vestálkou byla „Virgo Vestalis Maxima“ čili nejvyšší Vestina panna. Ta zodpovídala za své kolegyně a za hladký průběh všech oficialit a rituálů.
Pokud byste byli obyvateli starého Říma, Vestálku byste na veřejnosti poznali podle bílého roucha a vlasů smotaných do šesti copů. Při vykonávání obětí se zahalovaly závojem.
Kruté tresty za porušení povinností
Vestálky měly klidnou službu, péče o oheň a vykonávání dalších činností probíhalo většinou bez potíží a panny v bílém se těšily velké prestiži. Jejich postavení ovšem zahalovaly těžké tresty, které dívkám hrozily v případě porušení jejich povinností. Oheň nesměl vyhasnout, a pokud se tak stalo, lid to chápal jako zlé znamení a zodpovědná Vestálka byla surově zbičována.
Tím nejhorším porušením pravidel byla ztráta panenství. V tomto velmi vzácném případě byla dotyčná krutě potrestána. Protože ale posvátný statut Vestálky nedovoloval její popravu, byla hříšnice odvezena z chrámu a zazděna. Aby se Římané vyhnuli zodpovědnosti za její smrt, dostala kněžka na svoje poslední hodiny chléb, vodu, mléko a olej. Muž, se kterým zhřešila, byl popraven okamžitě.
Z historie tohoto kultu ale víme jen o dvou případech zazdění. Obviněných bylo více, většinou však dotyčné dokázaly svoji nevinu. Kult tak těmito výjimkami neztratil na prestiži, ale přesto začal ve 4. století s příchodem křesťanství upadat. Významné patricijské rody nechtěly, aby jejich dcery byly kněžkami, a tak se vybíraly dívky i mimo urozené kruhy. Poslední Vestálky hlídaly posvátný oheň v roce 394.
Galerie:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
