zkáza pompejí
Autor malby: John Martin

Obyvatelé starověkých Pompejí žili v přesvědčení, že sopka Vesuv, majestátně dohlížející na tehdy významné obchodní centum v Kampáni, je vyhaslá. Nedbali proto na občasné otřesy ani na dým, který čas od času ze sopky vycházel. Když zjistili, že se mýlí, bylo už pozdě a ničivý výbuch sopky v roce 79 našeho letopočtu nepřežil nikdo, kdo se nacházel v ulicích města. A právě tam se v dalším díle našeho seriálu Na špatném místě ve špatném čase vydáme.


Lokace: Pompeje, Římská říše
Datum: 79

Příroda varuje před zkázou, Pompejané jsou v klidu

Pompejané přitom před osudných výbuchem dostali několik varování. První přišlo již 17 let před osudným dnem. 5. února roku 62 město postihlo tak silné zemětřesení, že poničilo více než polovinu města. Římané byli výteční stavitelé, téměř celé Pompeje dali rychle dohromady a město mělo znovu vzkvétat. Jenže městem zmítaly nepokoje a slávy se už nikdy nedočkalo. Vesuv začal doutnat stále častěji.

Předzvěst zkázy přišla v osudném roce 79. Již na začátku tohoto roku vyschly ve městě a okolí všechny studny. Nedařilo se zemědělství a jindy plodné svahy Vesuvu se proměnily v suché lány. Ani to Pompejany nepřesvědčilo, že by sopka mohla vybuchnout. Věřili, že tři stovky let klidu jsou zárukou jejího věčného spánku. Vše se změnilo v pravé poledne jednoho obyčejného dne. Události pak měly rychlý spád.

Epický výbuch usmrtil téměř vše živé v okolí

K výbuchu mělo dojít 24. srpna, i když historici a archeologové se podle nálezů přiklánějí k podzimnímu datu, a tak se někdy můžeme setkat s datem 29. října 79. Jediným důvěryhodným svědkem, který zkázu zaznamenal, byl Plinius mladší, který erupci pozoroval z nedalekého města Misenum a popsal ji v dopise historikovi Tacitovi.

Vulkán prý znenadání vyšlehl obrovské množství materiálu. Černý mrak, který stoupal ze sopky, začal pokrývat celou oblohu, až se den proměnil v noc. Z Vesuvu šlehaly plameny a ve městě začalo být nesnesitelné horko, které způsobily plyny vycházející z nitra země. Lidé se začali dusit a ty, kteří nezemřeli na otravu plyny, zabíjely padající žhavé kameny, které bořily budovy ve městě. Z centra Pompejí nebylo úniku. Vulkán chrlil smrtící plyny celé tři dny a jen v Pompejích údajně zemřelo více jak 10 tisíc lidí. Výbuch přinesl smrt i otci Plinia mladšího. Slavný filozof Plinius starší byl výbuchem natolik fascinovaný, že se mu snažil co nejblíže přiblížit, aby jej mohl zkoumat. Na svoji zvědavost ale doplatil životem a nejspíše se otrávil zplodinami ze sopky.

Ulice v Pompejích

Výbuch doprovázelo zemětřesení, které způsobilo několik tsunami, které zaplavily pobřeží a přinášely další smrt. Na Pompeje dopadlo asi 6 metrů popela, kamenů a ztuhlé lávy a město tak bylo prakticky za živa pohřbeno. Zkáza neminula ani okolní města Stabie, Oplontis, Boscoreale a Herculaneum. Řím zažil katastrofu nebývalých rozměrů. Vojáci, kteří prováděli po výbuchu záchranné práce, neobjevili nikoho živého. Město tak zůstalo pod nánosem ztuhlého materiálu ze sopky a postupně upadalo do zapomnění.

Když vědci později klasifikovali sopečné erupce, tu, která zničila Pompeje a okolí, pojmenovali pliniovská. Jde o nejničivější typ výbuchu, který se objevuje zcela výjimečně a v historii byl zaznamenán jen několikrát.

Pompeje byly znovu objeveny až v roce 1600. Jejich zkoumání začalo o dvě století později a díky tomu, že bylo město dokonale zakonzervováno pod povrchem zemským, bez vzduchu a eroze, nám ukázalo každodenní život tehdejší doby. Zachováno zůstalo mnoho cenností, nápisů, maleb, mozaik i předmětů každodenní potřeby. Odhalování města ale zároveň ukázalo i hrůzu, jakou zkáza přinesla.


V seriálu Na špatném místě ve špatném čase vás provázíme světovými městy postiženými různými druhy katastrof, ať už způsobených přírodními živly nebo samotnými lidmi.

1. díl: Port Royal 1692
2. díl: Tijuana 2019





Další čtení