Indonéský ostrov Sulawesi je domovem jedné vskutku zajímavé praktiky. Sídlí zde Torajané, jejichž zemi se říká Tana Toraja, neboli Země mrtvých. Proč tento na první pohled bizarní název?
Není potřeba hned chodit na hřbitov
Obyvatelé ostrova mají totiž naprosto odlišný přístup ke svým zemřelým. Jejich těla mumifikují a nadále se o ně náležitě starají, jako kdyby byli stále mezi živými. Torajané totiž věří, že duše zemřelých se po smrti stále zdržuje ve svém bývalém domově, takže je pro ně přirozené, že mrtvým dávají najíst, napít nebo také něco na kouření či dostávají nové oblečení.
Kůže nebožtíků je nabalzamována, aby se předešlo hnilobným procesům, jež začínají již několik dní po smrti, pomocí vrstvy formaldehydu a vody. Zápach z tohoto nezáviděníhodného procesu je nevyhnutelný. Rodiny se jej snaží maskovat nebo aspoň zmírňovat pomocí sušených rostlin umístěných blízko těla. Proto také těla mrtvých pobývají v oddělené místnosti.
Ma'nene is a ritual in North Toraja, South Sulawesi, where people exhume the bodies of their loved ones from burial chambers, clean them, change their clothes, even serve their favorite food. It roots in ancient belief Aluk To Dolo, "the Way of the Ancestors". 1/5 #WyrdWednesday pic.twitter.com/q8KOrwxWxa
— Putri Prihatini (@BlogTolkien) December 21, 2022
Vyjít štěstí naproti
Dobře zachovalá těla zemřelých prý přinášejí Torajanům štěstí. Proto se vždy opravdu snaží o co nejlepší výsledek. Na tuto nevšední zvyklost jsou připravováni od útlého věku, učí se smrt přijímat jako nedílnou součást života. Děti se chodí dívat na zemřelé prarodiče do vedlejšího pokoje naprosto samozřejmě, aniž by na jejich výrazu bylo znát jakékoliv zděšení, spíš jen smutek.
Po skončení rituálu zvaného Rambu Solo je tělo přece jen připraveno na pohřbení. I poté jsou však zemřelí pravidelně navštěvováni, omýváni a převlékáni, a to každé tři roky během aktu zvaného Ma’nene. Do hrobů pozůstalí pokládají také osobní věci zemřelého, kupříkladu tam lze najít hodinky, náramek nebo dokonce diamant. Není tedy divu, že tu není nouze o vykradače hrobek. Torajané se proto snaží držet pravou podstatu darů v tajnosti.
Při znovusetkáních se svými zemřelými se je nebojí dokonce přímo vyndat z hrobek a téměř v objetí se s nimi vyfotit. Celý tento rituál vede k zamyšlení ohledně chápání smrti ve vyspělém světě. Zvyk Torajanů, ať už jakkoliv podivný či děsivý se může na první pohled zdát, drží tento lid pohromadě i s jejich již dekády odešlými milovanými, a to mnohem těsněji a trvaleji než je tomu u vyspělejších civilizací.
Galerie:
Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události či neobvyklá místa.
