Mnoho dětí sní o dobrodružné výpravě, na jejímž konci objeví skutečný poklad. Většina snů ale zůstane pouze v říši fantazie. Existují však výjimky, které potvrzují pravidlo. Když se v roce 1940 vydali čtyři francouzští chlapci z vesnice Montignac na cestu za pokladem, objevili místo, které je pro historiky cennější než všechny poklady světa.
Náhodný objev Sixtinské kaple prehistorie
Pozoruhodným objevem čtyř mladíků byla jeskyně, které dnes říkáme Lascaux. Vstup do nitra země, kde se ukrývá rozsáhlý komplex prehistorických maleb, chlapci objevili v lese na místě po vyvráceném stromu. Svůj objev oznámili nejprve svému učiteli a ten, když malby spatřil, ihned kontaktoval specialistu na jeskynní soustavy opata Henriho Breuila, který okamžitě pochopil význam nálezu. Po prozkoumání dutin poblíž Montignacu došli vědci k závěru, že se v komplexu nachází stovky maleb a tisíce rytin z doby před 15 – 20 000 lety.
Stěny jeskyní jsou doslova pokryté pravěkým uměním. Ústředním motivem jsou zvířata, ale narazíte i na vyobrazení lidí, zejména lovců a na abstraktní motivy. Největší malby jsou až pět metrů vysoké a k jejich vyhotovení byly použity jednoduché techniky, od malby přírodními barvivy až po úporné rytí do jeskynních stěn. O významu maleb se stále spekuluje. Většina odborníků se přiklání k verzi, že měly přinášet záruku zdárného lovu, případně mohly ztvárňovat božstva. Jeskyně nebyla obývána a zřejmě se jednalo o jakousi pravěkou svatyni.
Nejnovější teorie hovoří o tom, že umístnění obrazů v jeskyni není náhodné. Mohlo by se jednat o mapu dávné noční oblohy, jakýsi pravěký zvěrokruh. Ať už je význam maleb jakýkoliv, nic to nemění na faktu, že jde o ohromě cenný materiál, který přináší důkazy o životě pravěkých lidí. Pradávní umělci trpělivě otiskovali svoje zážitky a představy do surového materiálu a zanechali nám tak obraz jejich okolního i duchovního světa.
Unikátní malby musely být znepřístupněny veřejnosti. Vznikla však věrná kopie
Fantastický nález byl osm let po objevení zpřístupněn veřejnosti. Jeskyně Lascaux začala lákat návštěvníky z celého světa a ne nadarmo se jí začalo říkat Sixtinská kaple prehistorie. Pablo Picasso dokonce prohlásil, že jsme v porovnání s pravěkými lidmi nevytvořili vůbec nic. Zájem o jeskynní komplex si ale na počátku šedesátých let minulého století začal vybírat svoji daň. Na stěnách a na stropě se začaly objevovat zelené skvrny, které měly na svědomí řasy. Těm se dařilo díky vlhkosti způsobené dechem lidí vstupujících do podzemí. Odborníci sice skvrny odstranili, aniž by poškodili malby, zároveň však museli prehistorické dědictví veřejnosti znepřístupnit. Přístup do Lascaux mají nyní pouze historici a další vybraní specialisté.
Jeskyně Lascaux však své tajemství veřejnosti poodhaluje i nadále prostřednictvím věrných kopií těch nejzajímavějších částí komplexu. K vidění je například takzvaný Sál býků nebo Axiální výklenek. Díla podle pravěkého vzoru vytvořila vybraná skupina umělců stejnou technikou jako pravěcí lidé. Repliky Lascaux II, III a IV jsou zároveň stejně velké a od svého originálu k nerozeznání. Ročně je navštíví okolo 300 tisíc lidí.
Komplex leží v jihozápadní Francii asi 200 km východně od Bordeaux a 200 km severně od Toulouse. Repliku jeskyně i přilehlé muzeum pravěku můžete navštívit denně.
Galerie:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
