Na světě existují města, která zanikla kvůli válce, přírodní katastrofě nebo úpadku průmyslu. Na severu Švédska je ale město, kde probíhá něco mnohem neobvyklejšího. Kiruna se postupně stěhuje. Domy, ulice, obchody i historické stavby opouštějí své původní místo, přičemž o kus dál vzniká nové centrum. Důvod leží hluboko pod zemí.
Kiruna leží daleko za polárním kruhem, přibližně 300 kilometrů severně od něj. Zima tu není nic mimořádného a v některých částech roku Slunce několik týdnů vůbec nevychází. Přesto se lidé do tohoto nehostinného kouta Švédska před více než stoletím vydali. Důvodem nebyla krásná krajina ani strategická poloha. Byla jím železná ruda.
A právě ruda, která Kirunu vytvořila, dnes způsobuje, že se město musí postupně přesunout.
Město a důl jsou jako tělo a duše
Příběh Kiruny je od začátku spojený s těžbou. Těžební společnost LKAB vznikla v roce 1890 a už na přelomu století se v oblasti začala těžit železná ruda. O několik let později bylo místo spojeno železnicí s přístavy Luleå a Narvik.
Kiruna tak není starobylé město, které by náhodou vyrostlo nad ložiskem. Vzniklo v podstatě právě proto, aby se zde mohlo těžit.
Na jejím rozvoji se výrazně podílel Hjalmar Lundbohm, první ředitel LKAB a muž považovaný za zakladatele Kiruny. Chtěl vytvořit moderní průmyslové město, které by dokázalo fungovat i v drsných podmínkách dalekého severu.
Těžba se postupně přesunula pod zem. A právě v tom je ukrytý dnešní problém.
Důl pod městem
Železná ruda se aktuálně v Kiruně těží hluboko pod povrchem. Při podzemní těžbě vznikají v hornině dutiny, které jsou následně vyplňovány hlušinou. Jak těžba pokračuje, hornina nad důlními prostorami se postupně pohybuje a povrch se deformuje.
Tento proces ovlivňuje město, které stojí nad ložiskem. LKAB proto v Kiruně provozuje rozsáhlý systém měření pohybů a deformací půdy. Čím dál se těžba posouvá, tím blíž se dostává k městu.
A tak vznikla situace, kterou by si urbanista jen těžko dobrovolně vybral – důl se musí rozšiřovat a město musí ustoupit.
Stěhování začalo už před lety
O tom, že Kirunu čeká zásadní proměna, se veřejně mluví od roku 2004. Nejde přitom o jednorázové přestěhování, při kterém by obyvatelé jednoho dne sbalili kufry a druhý den se probudili v novém městě.
Celý proces trvá desítky let. První nemovitosti začaly být kvůli těžbě odstraňovány v roce 2015. O dva roky později začalo také stěhování historických budov. První z nich byly v roce 2017 převezeny k úpatí hory Luossavaara.
Některé domy tedy skutečně dostaly nový život tím, že se doslova naložily a odvezly jinam.
Do roku 2025 bylo přestěhováno přibližně 30 budov, z toho osm historických staveb právě v průběhu roku 2025. Zároveň vznikají tisíce nových bytů, do nichž se stěhují obyvatelé z oblastí zasažených těžbou.
Nové centrum už existuje
Nové centrum vzniklo přibližně tři kilometry východně od původního centra. Jeho výstavba probíhala několik let a v září 2022 bylo slavnostně otevřeno. Otevřely se zde nové obchody, galerie, knihovna, kulturní centrum i další služby.
Zatímco nové centrum začalo žít, staré postupně mizí. Některé domy byly rozebrány, jiné čeká demolice. Jen vybrané historické budovy dostaly možnost stěhování na nové místo.
Kiruna tak má dnes v podstatě dvě centra – jedno, které vzniká a druhé, které zaniká.
Přestěhovali i kostel
Nejpozoruhodnější část celého projektu se odehrála v srpnu 2025. Kirunský kostel, který byl postaven v letech 1909 až 1912, patří k nejvýznamnějším stavbám města. V roce 2001 byl dokonce zvolen nejkrásnější švédskou stavbou postavenou před rokem 1950. Zbourat ho proto nepřipadalo v úvahu.
Ve dnech 19. a 20. srpna 2025 byl kostel odpojen od základů, hydraulicky nadzvednut a umístěn na speciální soupravu. Stavba široká přibližně 40 metrů a vážící 672,4 tuny pak během dvou dnů urazila zhruba pět kilometrů. Trasa byla kvůli tomu speciálně upravena a zpevněna. O několik dní později se na nové místo přesunula také zvonice.
Kostel tak dnes stojí mezi hřbitovem a novým centrem a představuje jeden z nejpůsobivějších symbolů celého stěhování města. Kiruna se totiž nesnaží svou minulost jednoduše opustit. Některé její části si bere s sebou.
Nová prognóza přinesla další problém
Mohlo by se zdát, že po téměř dvaceti letech plánování už je jasné, jak bude Kiruna vypadat. Jenže v roce 2025 přišla nová prognóza deformací a ukázalo se, že dopad pokračující těžby bude větší, než se dříve předpokládalo.
Podle LKAB se nově dotčená oblast rozšířila přibližně o 2 700 domů a nemovitostí a dalších 6 000 lidí. Ložisko totiž pokračuje pod starým městem směrem na východ a podle současných poznatků společnosti se jeho rozsah stále nevyčerpal. To znamená, že stěhování Kiruny ještě zdaleka není u konce.
Městská transformace má podle současných plánů pokračovat nejméně do roku 2035. Do té doby má být postupně uvolněna oblast odpovídající přibližně dvěma třetinám dnešního města.
Město, které se narodilo z dolu a kvůli němu se stěhuje
Na této oblasti je fascinující především jeden paradox. Stejný proces, jenž město vytvořil, dnes nutí obyvatele přestěhovat se. Bez železné rudy by město pravděpodobně vůbec nevzniklo, a právě díky těžbě se z něj stalo významné místo dalekého severu.
Jenže ložisko je tak rozsáhlé, že těžba postupně zasahuje do prostoru, kde lidé žijí. Kiruna proto není městem, které by před nějakou katastrofou jednoduše uteklo. Je městem, jež se stěhuje proto, aby mohlo dál existovat.
A tak zatímco staré centrum pomalu mizí, nové už několik let stojí jen o pár kilometrů dál. Pod jeho ulicemi přitom stále leží to, kvůli čemu celý příběh před více než sto lety začal – obrovské ložisko železné rudy.
Místo, o kterém píšeme:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
