Vikingové jsou známí především jako neohrožení bojovníci, kteří podnikali výpravy po celé Evropě. Do bitev se však podle historických pramenů mohly zapojovat také ženy. Archeologické nálezy tuto možnost potvrzují, i když odpověď na otázku, jak často ženy skutečně bojovaly, zůstává nejasná.
Válečnice známé z legend i historických pramenů
Vikingská společnost nebyla tvořena jen muži, kteří vyráželi na válečné výpravy. Ženy měly v tehdejším světě různé společenské role a některé z nich se podle všeho mohly věnovat také bojovému umění.
O ženských bojovnicích se totiž zmiňují i středověké písemnosti. Dánský historik a teolog Saxo Grammaticus ve svém díle Gesta Danorum z 12. století popisuje ženy, které se oblékaly jako muži, cvičily s zbraněmi a dávaly přednost boji před tradičními ženskými činnostmi.
Další středověký text, irská kronika Cogadh Gaedhel re Gallaibh, vypráví o ženě přezdívané Rudá paní, která měla v 10. století vést vikingskou flotilu při nájezdu na Belfast.
Historici ale upozorňují, že podobná svědectví je potřeba brát s rezervou. Autoři často přebírali legendy a jejich vyprávění nemusí odpovídat skutečným událostem. Saxo Grammaticus například ve svých příbězích zřejmě čerpal také z řeckých legend o Amazonkách.
Co prozrazují archeologické nálezy?
Zajímavější důkazy přináší archeologie. Jak uvádí magazín LiveScience, odborníci znají přibližně 30 hrobů žen z vikingského období, ve kterých byly nalezeny zbraně. Ve třech případech šlo dokonce o meče. V dalších hrobech se objevily například kopí, sekery nebo nože. Samotná přítomnost těchto předmětů ale ještě nedokazuje, že jejich majitelky skutečně bojovaly. Některé nástroje mohly sloužit k lovu, práci na hospodářství nebo představovat symbol společenského postavení.

Jedním z nejznámějších nálezů je hrob z Birky ve Švédsku. Dlouho se předpokládalo, že v něm odpočívá významný vikingský válečník. Nacházela se v něm totiž kompletní výbava včetně zbraní a jezdeckého vybavení. Pozdější genetické zkoumání ale ukázalo, že pohřbenou osobou byla žena.
Právě tento nález vyvolal další diskuse o postavení žen ve vikingské společnosti. Pokud bychom v podobném hrobě našli muže, jen málokdo by pochyboval o tom, že šlo o válečníka. Podle některých odborníků bychom proto měli stejným způsobem přistupovat také k ženským hrobům.
Ženy bojovaly, ale pravděpodobně jen výjimečně
Přestože existují písemné i archeologické důkazy, většina odborníků se domnívá, že ženy tvořily mezi vikingskými bojovníky pouze marginální část.
Archeolog Neil Price z univerzity ve švédské Uppsale předpokládá, že ženy do bitev skutečně zasahovaly, avšak málokdy. Podle něj mohlo jít o výjimečné případy.
Podobný názor podle LiveScience zastává také archeoložka Deborah Shepherdová. Ženské bojovnice se podle ní mohly objevovat především ve významných rodinách a jejich válečná kariéra pravděpodobně netrvala dlouho. Zapojovat se mohly spíše do menších konfliktů a potyček než do rozsáhlých vojenských tažení.
Existuje dokonce nález ženy z norského Soløru, která zemřela přibližně v 18 nebo 19 letech kolem roku 900. Byla pohřbena se zbraněmi a na lebce měla zranění odpovídající úderu mečem.
Jak často se tedy vikingské ženy účastnily bojů? Přesné číslo pravděpodobně nikdy nezjistíme. Dochované prameny jsou neúplné a archeologické nálezy připouštějí různé interpretace. Jedno je ale poměrně jisté: představa, že všechny vikingské ženy zůstávaly pouze doma, zatímco muži bojovali, je příliš zjednodušená.
Jak píše magazín LiveScience, ženské bojovnice s největší pravděpodobností existovaly. Byly však spíše výjimkou než pravidlem.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.





