kostní dřeň
Kostní dřeň

Lidé žijící před stovkami tisíc let neměli moc možností, jak nakládat s ulovenou kořistí. Vědci až doposud předpokládali, že naši dávní předci vše z úlovku bezprostředně po ulovení konzumovali. Nyní ale objevili důkazy, že už v paleolitu se část kořisti nechávala stranou na horší časy.


Důkazy o tom, že paleolitičtí lidé nejedli celý úlovek okamžitě, poskytla izraelská jeskyně Qesem poblíž Tel Avivu. Archeologové zde analyzovali vzorky více jak 80 000 zvířecích kostí a dalších zbytků z období před 420 00 – 200 000 lety. Z nálezů je patrné, že nejběžnější masitou potravou byl jelen perský, ale dávní gurmáni nepohrdli ani želvami, ptáky nebo různými kopytníky. Na jídelníčku se čas od času objevila i masožravá zvířata. Zkoumané vzorky však přinesly ještě zajímavější informace, než jen složení prehistorického menu. Stopy na kostech poukazují na první techniky skladování ulovené kořisti.

Podle studie, kterou tento týden publikovali izraelští archeologové ve vědeckém magazínu Science Advances, uchovávali pravěcí lidé kosti zvířat ještě dlouho poté, co už měli veškeré maso z kořisti snědené. „Kostní dřeň je významným zdrojem živin a dlouhodobě se vyskytovala v prehistorické stravě. Předpokládali jsme, že docházelo k její spotřebě ihned po odstranění měkkých tkání. Nyní ale předkládáme důkazy o skladování kostí a pozdější konzumaci morku,” řekl Ran Barkai, spoluautor studie z katedry archeologie na Tel Avivské univerzitě.

nálezy
Části kostí z jeskyně Qesem. Foto: Ruth Blasco [CC BY 4.0]
Vědci ve studii tvrdí, že všechny kosti ulovených zvířat lovci neodnášeli okamžitě do jeskyně. Po naporcování nebylo v jejich silách odnést úplně vše. Některé zkoumané kosti totiž měly na sobě jiné menší řezy než ty, které vznikly porcováním kořisti. Badatelé tušili, že vznikly později, zřejmě při odstraňování zbytků uschlé kůže, a proto provedli experiment, aby si ověřili svoji hypotézu.

Během pokusu omotali zvířecí kosti takzvanou metapodiální látkou, která má podobné vlastnosti jako skutečná kůže. O několik týdnů později látku z kostí odstranili primitivními nástroji jako pravěcí lidé a kosti rozbili. Zářezy na kostech byly podobné a hlavně morek uvnitř kostí byl stále čerstvý a plný živin. „Kosti byly používány jako plechovky, které uchovaly kostní dřeň po dlouhou dobu,“ dodal Barkai. Tyto takzvané dřeňové konzervy jsou tak prvním znakem přicházejících velkých změn v lidské historii.

Zdroj: Science Advances




Další čtení