Od 17. století čelila západní Afrika nové hrozbě. Stále se stupňující únosy domorodých obyvatel, které bílí muži odváželi neznámo kam, si nutně žádaly reakci místních válečníků. Ta přišla, ale v podobě, jakou otrokáři a obchodníci jen stěží mohli očekávat. Kdesi v temnu dosud neprobádaného kontinentu se začala formovat skupina, která měla mít na svědomí tak ohavné činy, že v Africe jen vyslovení jejího jména nahání hrůzu dodnes. Říkalo se jí leopardí kult.
Z válečníků šelmami
Jen těžko si můžeme představit, co se asi odehrávalo v myslích domorodých obyvatel západní Afriky, kteří viděli připlouvat neznámé lodě, v jejichž útrobách končili jejich sousedé či příbuzní. V reakci na novou hrozbu se z místní válečnické skupiny začal vytvářet nový výhradně mužský kult, jehož vůdci věřili, že po absolvování strašlivého rituálu na sebe přenesou leopardí schopnosti. Právě tato šelma byla mocným totemem mnoha kmenů západní Afriky. Být se zvířetem v symbióze znamenalo neomezenou moc.
V počátcích kultu byli cílem leopardích mužů obchodníci a otrokáři. Členové tajného spolku na sebe navlékali leopardí kůži a vybaveni zbraní podobnou drápům této šelmy se v časných ranních hodinách vydávali na lov lidí. Jenže udržet si leopardí schopnosti vyžadovalo oběti, a tak každý muž spolku musel pravidelně pojídat lidské vnitřnosti. S přibývajícími členy rostl počet mrtvých a rozhodně to už nebyli jen nepřátelé z cizích lodí.
Leopardí kult se neštítil ničeho
Počátkem 19. století už skupina praktikovala kanibalismus ve velkém. Leopardí muži už dávno nebyli ochránci, ale obávaná sekta, před kterou bylo třeba mít se na pozoru. Šílenci odění v leopardí kůži napadali muže, ženy i děti a hlava nehlava je ubíjeli uměle vyrobeným pařátem. Jakmile oběť vydechla naposledy, byly jí obratně vyjmuty všechny vnitřnosti. Ty pak skupiny rituálně pojídaly a podle lidových povídaček tak muži nezískávali jen schopnosti šelmy, ale dokonce věřili, že se v ní proměnili. Popíjení lidské krve se stalo součástí rituálu před další vražednou akcí. Červená tekutina měla lovcům lidí dodávat odvahu a sílu.
Členem kultu se mohl stát každý muž, který projevil zájem. Přijímací rituál však byl jen pro ty nejotrlejší. Nový člen nejprve musel zabít někoho blízkého. Ideální obětí byla mladá dívka z vlastní rodiny, jejíž orgány opět posloužily komunitě k hrozivému rituálu. I přes tuto počáteční „obtíž“ se společnost leopardích mužů rozrůstala a brzy expandovala i do dalších částí Afriky.
Jsou leopardí muži hrozbou i v současnosti?
Koloniální mocnosti si dlouho myslely, že je kult lovců lidí jen povídačkou místních pověrčivých kmenů. Až nálezy zohavených těl přesvědčily Evropany o opaku. Správcům oblastí se nakonec podařilo najít důkazy o existenci tajného spolku. Jednoho člena údajně zastřelili v Gabonu v okamžiku, kdy pojídal vnitřnosti své oběti. Dalších několik členů bylo zastřeleno nebo oběšeno. Prý se před smrtí hrdě hlásili k leopardímu kultu.
Na konci 19. století se úřady v Nigérii, Libérii, Tanzánii a Gabonu pokoušely s kultem definitivně skoncovat, nicméně rozkrýt spletitý spolek bylo nesmírně složité a kýžený úspěch se moc rychle nedostavil. Údajně mizeli lidé ještě během druhé světové války, poté začal neblahý věhlas leopardího kultu pomalu vyhasínat. Kolik mají tyto šelmy v lidské podobě na svědomí obětí, není známé, ale jsou jich tisíce. Mnoho současných Afričanů věří, že jsou leopardí muži skrytou hrozbou i nyní. Mohou prý povstat kdekoliv a kdykoliv.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}