Ostrov Surtsey
Foto: Ragnar Sigurdsson (arctic-images.com), CC BY-NC-SA 3.0

Ostrov Surtsey je na první pohled nezajímavou hroudou v chladném severním Atlantiku. Pro biology však představuje výjimečnou živou laboratoř, kde je možné sledovat doslova v přímém přenosu procesy, o kterých bylo dosud jen psáno v učebnicích.

Ostrov Surtsey vznikl velmi rychle

V listopadu 1963 zpozoroval kuchař jisté rybářské bárky dým stoupající z moře nedaleko islandského pobřeží. Ihned uvědomil kapitána v domnění, že jde o plavidlo v potížích. Než však muži na místo dopluli, ohromila je exploze. Nebylo pochyb. Tohle nebyla hořící loď, ale podmořská sopka, jejíž činností se už v prosinci nad hladinou vytvořil malý ostrov tvořený pemzou a škvárou. Erupce pokračovaly s přestávkami až do roku 1967, kdy pevnina dosáhla nadmořské výšky 171 metrů.

Jak nekontaminovat unikátní živou laboratoř

Ještě v šedesátých letech nebyl až takový problém na ostrov vkročit. Nejmladší pevnina ale zcela logicky přitahovala jen pár nadšenců a vědce. Ti si brzy uvědomili její výjimečnost. Pro vulkanology, botaniky, ornitology či biology se kus černé zeminy s naprosto nevlídným klimatem stal rájem na zemi. Nikdy totiž neměli příležitost pozorovat, jak vznikají takové ostrovy, ani jak rychle se adaptuje život v novém prostředí. Pravidla pro vstup na ostrov však nebyla nijak regulována. Vše změnilo rajče, které z černé půdy vyrašilo a vědcům pěkně zamotalo hlavu.

Související:
Kurilské ostrovy – spor o území sopek stále trvá

Po krátkém pátrání vyšla najevo kuriózní, přesto zcela logická odpověď. Jeden z vědců vyslyšel volání přírody a jednoduše si na lávových kamenech ostrova ulevil. Vyklíčená semena byla okamžitě zlikvidována a v důsledku tohoto zjištění začal být vstup na Surtsey pod přísným dohledem. Byla nastavena jasná pravidla pro chování na ostrově a jeho návštěvy byly povoleny pouze omezenému počtu vědeckých pracovníků. Důvod byl zcela jasný. Unikátní ekosystém musí být co nejméně kontaminován lidskou činností. Od té doby vstupují na ostrov odborníci až po dekontaminaci a veškerý přinášený materiál je sterilizován.

Ostrov ožívá, jednou jej ale znovu pohltí moře

V průběhu šedesátých let, tedy bezprostředně po vzniku ostrova, se na pevnině objevily první mechy a lišejníky. Další semena vyšších rostlin zanesli na pevninu ptáci, kteří zde začali hnízdit. V devadesátých letech došlo k zaznamenání růstu první dřeviny. V té době se na ostrově začalo dařit žížalám a slimákům, které na novou pevninu zanesli ptáci.

Ostrov se ale neustále zmenšuje. Prvních dvacet let jeho existence se neslo v rychlém úbytku hmoty v důsledku eroze, ta však zpomalila díky pevnější vrstvě tvořené ztuhlou lávou. Přesto se Surtsey za několik století zcela rozpadne. To však není na pořadu dne, a tak mají experti stále možnost sledovat, jak si život prošlapává cestu i v tak ponurém prostředí, kterým nejmladší ostrov na světě je.

Galerie:

 




Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Světoběžník na domovskou stránku
Seznam.cz






Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz


Související

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *