Moruroa
Atmosférický test v roce 1970. Zdroj: Wikimedia, Volné dílo

Západní mocnosti v čele se Spojenými státy začaly po druhé světové válce s testováním jaderných zbraní v tichomořské oblasti. Rozsáhlé experimenty probíhaly až do roku 1963, kdy se vlády Velké Británie, USA a Sovětského svazu dohodly na ukončení a zákazu jaderných atmosférických výbuchů. Smlouvu podepsalo několik dalších zemí, včetně Nového Zélandu. Od dohody se naopak distancovala Francie, a tak jaderné výbuchy devastovaly pacifické atoly až do roku 1996. Nejvíce francouzských testů proběhlo na ostrůvcích Mururoa a Fangataufa.

Peklo v ráji

Mururoa a jeho sesterský atol Fangataufa ve Francouzské Polynésii vypadají na první pohled jako idylická místa. Písečné pláže, palmy, průzračná laguna. Co víc si přát. Zdání však klame, ještě před několika desetiletími zde panovalo peklo.

Atol Mururoa byl v roce 1962 vybrán jako vhodné místo pro jaderné experimenty, poté co Francouzi přišli o Alžírsko. K prvnímu jadernému testu došlo 2. července 1966. Zkouška, která nesla označení Aldebaran, byla řízena, stejně jako všechny další testy, ze základny na 450 kilometrů vzdáleném atolu Hao. Výbuch plutoniové pumy tehdy vysál veškerou vodu z laguny. Podle dostupných studií organizace Greenpeace bezprostředně po výbuchu „pršely“ mrtvé ryby v širokém okolí a voda byla kontaminována prakticky v celém Pacifiku od Peru až po Nový Zéland.

Související:
Děsivý výbuch nad Novou zemí, který ukončil závod v jaderném zbrojení

Až do roku 1974 proběhlo v okolí a na atolu 41 atmosférických jaderných zkoušek. Testovalo se různě, některá zařízení byla odpálena na člunech, další zbraně byly svrženy z letadel, ale nejčastěji se pro dopravu výbušnin využívalo balónů s héliem.

Peklo pod zemí

Na intenzivní mezinárodní nátlak, který vyvolala novozélandská vláda, upustila Francie od atmosférických jaderných zkoušek v roce 1974 a přešla ke kontroverznímu podzemnímu testování. Na atolech byly vyvrtány hluboké šachty, ve kterých docházelo k masivním výbuchům. Tato praxe vyvolala další vlnu odporu, protože byly objeveny praskliny v atolech, což vedlo k obavám kontaminace okolního oceánu a sousedních ostrovů.

V roce 1979 došlo na Mururoa k nehodě během jednoho z podzemích testů. Jaderná nálož tehdy uvízla v hloubce 400 metrů, tedy asi na půli cesty šachtou. Vedení na atolu rozhodlo, že nálož bude odpálena. Výbuch způsobil masivní podmořský sesuv půdy na jihozápadním okraji, důsledkem byla tsunami, která se přehnala přes Mururoa a způsobila zranění obsluhy stanice. Později byla objevena 2 kilometry dlouhá a asi 40 centimetrů široká prasklina. Ani tato události testování nezastavila.

Peklo jménem rakovina

Jaderné testy v Pacifiku zastavila až Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek z roku 1996, kterou ratifikovala i Francie. Těsně před podpisem však Francouzi provedli sérii zkoušek. Podle tehdejšího francouzského prezidenta Jacquesa Chiraca byly poslední atomové testy uskutečněny proto, aby poskytly národu dostatek dat k vylepšení jaderných technologií, aniž by bylo potřeba provádět další sérii testů. Poslední výbuch proběhl 27. ledna 1996.

Mururoa a Fangataufa jsou dodnes střeženy francouzskou armádou. Celkem zde došlo k 181 testům, které si bezprostředně nevyžádaly žádné ztráty na lidských životech. Prokazatelně ale stojí za zvýšeným výskytem rakoviny štítné žlázy na okolních atolech.

Galerie:

Zdroje: Nzhistory.govt.nz, The Guardian



Sdílejte:

Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Světoběžník na domovskou stránku
Seznam.cz






Sdílejte:

Přidat na Seznam.cz


Související

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *