Není mnoho ruských města, která by zažila tak zvláštní vývoj jako Južno-Sachalinsk. Ve městě ležícím na studeném ostrově Sachalin se mísí evropské i asijské vlivy, což dokazuje nejen městská architektura, ale i změny v samotném názvu sídla. Jednou to byla Vladimirovka, podruhé zas Toyohara.
Sachalin se nachází na Dálném východě, odděluje Ochotské a Japonské moře a při pohledu na mapu je přirozeným pokračováním japonského souostroví. I z tohoto důvodu si v minulosti dělali na ostrov nároky Japonci. Studené přímořské podnebí s velmi chladnými zimami a mírným létem není zrovna přívětivé. Průměrná celoroční teplota se na ostrově pohybuje kolem nuly, a proto právě i sem za dob carského Ruska i Sovětského svazu mířili nepohodlní občané. Dnes žije na Sachalinu přes půl miliónu lidí, převážně Rusů, ale dějiny na ostrov zavály Japonce i Korejce.
Vladimirovka
Historie Južno-Sachalinsku se začala psát v roce 1882, kdy osadu o rok později pojmenovanou Vladimirovka založili odsouzenci. Během prvního celoruského sčítání lidu v roce 1897 se v osadě nacházelo 150 bytových domů, dále několik srubů a dřevostaveb, škola, pošta, kostel, nemocnice, mlýn, úřad a obchod.
Toyohara
Po rusko-japonské válce získalo v roce 1905 jižní část Sachalinu Japonsko. Vznikla tak nová prefektura nazvaná Karafuto, jejímž hlavním městem se v roce 1907 stala tehdy již velmi rozrostlá Vladimirovka, nicméně přejmenovaná na Toyoharu, což v překladu znamená „Údolí plodnosti“.
Ruští obyvatelé města byli nuceni opustit své domovy. Japonci vdechli Toyohaře novou moderní tvář, ve které se odrážely evropské i asijské vlivy. Nicméně pachuť okupace zůstala u odsunutých ruských obyvatel stále silně zakořeněná. Nejenže přišli o své domovy, ale také o pozemky a veškeré pracovní vybavení.
Južno-Sachalinsk
Po skončení druhé světové války se celý Sachalin stal opět součástí Ruska, respektive SSSR. Rudá armády vpochodovala do Toyohary 25. srpna 1945 a násilně si město podmanila zpět. Během akce shořely téměř všechny budovy.
Do města se začali znovu vracet ruští osadníci, ať už ti původní, jejich potomci, nebo úplně noví. Současně ale ve městě zůstávali japonští obyvatelé, kteří Toyoharu považovali za svoji domovinu. Paradoxně tak došlo ke zvláštnímu soužití dvou znepřátelených národů a nezřídka kdy v jednom domě žili japonské i ruské rodiny.
Po částečném zrenovování města došlo k jeho dalšímu přejmenování, tentokrát na dnešní Južno-Sachalinsk. Během Korejské války v letech 1950 – 1953 mířili na Sachalin uprchlíci, kteří zde dodnes žijí.
V současnosti má město téměř 200 000 obyvatel. Prosperuje díky těžbě zemního plynu a neustálým investicím velkých korporací jako například Shell nebo ExxonMobil.
Galerie:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
Zajimavy clanek, dekuji za nej. Uvadi radu podrobnosti o teto malo zname casti sveta. Proti textu nemam vyhrady, krome jedne veci, se kterou zasadne nesouhlasim. Tedy tvrzenim, ze se jizni Sachalin stal soucasti SSSR. Ano, ono tomu tak je, nelze tvrdit opak, ale je stale anexe de facto, nikoliv de iure, tedy stale chybi mirova smlouva mezi Japonskem a Ruskou federaci (dedicem Sovetskeho svazu). Receno jinak, ruska okupace jizni casti ostrova je primym pokracovanim sovetske okupace, a nema podporu v zadnem mezinarodnim ustanoveni.
Sachalin byl po dlouhá staletí neobydleným územím. Japonci o něj neměli zájem. Prvními stálými obyvateli byli Rusové. Násilné okupace se tedy v r.1905 dopustili až Japonci. Přišli si k hotovému. No a SSSR v roce 1945 Sachalin od japonské okupace osvobodil. To jsou tvrdá fakta, pane „historiku“.
Tak tohle je fakt výsměch. Že tam v roce 1905 vtrhli Japonci, vyhnali původní obyvatele a zabrali území je podle Vás v pořádku, ale že si to pak Rusové vzali zpět, to už je špatně.