Pokud byste v historii hledali zemi, která dobrovolně předala vlastní samosprávu někomu jinému, objevíte jediný případ. Po světové hospodářské krizi se tak stalo v severoamerickém Newfoundlandu, který je v současnosti kanadskou provincií s názvem Newfoundland a Labrador.
Osamostatňování kolonie
Ostrov Newfoundland s pobřežím poloostrova Labrador byl od počátku 17. století anglickou a později britskou kolonií. Původní obyvatele postupně vytlačovaly námořnické rodiny z Evropy a někdy kolem roku 1825 už na ostrově žádný indián nezbyl. Ve stejné době byl Newfoundland povýšen na korunní kolonii a v roce 1832 získal vlastní ústavu.
Newfoundland se od Británie stále více odpoutával a když byla v polovině 19. století zřízena samospráva a vytvořena první vláda, Newfoundlanďané věřili, že udělali první krok k vymanění ze závislosti na Evropě. Plány na připojení ke Kanadě nicméně selhaly, protože zástupci Newfoundlandu, kteří se přidali k jednání o budoucím uspořádání Britské Severní Ameriky v roce 1864, viděli risk k přidání se k zemi, která se obrovsky zadlužuje budováním železnice. A tak Newfoundland zůstal kolonií.
Dominium Newfoundland a mnoho skandálů
Newfoundland se nakonec osamostatnil získáním statutu dominia v roce 1907. Šlo v podstatě o politicky samostatný celek v rámci Britského impéria. Nejznámějšími dominii byly například Austrálie a Nový Zéland.
Jenže nový útvar neměl na růžích ustláno. Když vypukla první světová válka, Newfoundland vyslal do bojů vlastní pluk, ten ale v kruté bitvě na Sommě zaznamenal ztrátu 90 % mužů. Zbytek pluku v bojích pokračoval a dokonce se vyznamenal v několika bitvách. Udržování jednotky ale srazilo newfoundlandskou ekonomiku na kolena.
Špatné hospodaření pokračovalo i po válce, kdy se nejvíce skloňuje jméno Richard Squires. Tento muž byl ve 20. letech premiérem a jeho vláda je spojována s úplatkářstvím a dalšími finančními machinacemi. Přestože byl Squires zatčen, nepodařilo se mu nic prokázat a v roce 1928 se znovu vrátil do vedení země. Kromě korupčních skandálů zmítal Newfoundlandem spor o hranice s kanadskými provinciemi.
Ekonomicky vyčerpaný útvar dorazila hospodářská krize. Země byla závislá na vývozu ryb, papíru a minerálů, jenže najednou nebyli kupci. Zvyšoval se státní dluh a zemí zmítaly nepokoje. Při předčasných volbách v roce 1932 byl poražen premiér Squires, ale nově ustanovená vláda nenašla řešení, jak se z hluboké krize dostat, a tak požádala Británii o správu země, dokud se Newfoundland nestane znovu ekonomicky soběstačným celkem. Britové v roce 1934 správu země převzali, přesto Newfoundland zůstával oficiálně dominiem, fakticky ale jen podle názvu.
Druhá světová válka paradoxně Newfoundlandu pomohla postavit se na nohy
Není moc zemí, které by z druhé světové války ekonomicky profitovaly. Newfoundlandu ale konflikt umožnil ekonomický rozvoj, a to díky své strategické poloze u Atlantiku. Mnoho lidí získalo práci v nově budovaných vojenských základnách a dařilo se i rybolovu. Newfoundland nakonec finančně pomáhal i Londýnu.
Po válce už pro zemi neměla britská správa smysl, naopak posílení vztahů s Kanadou vedlo k vypsání referenda, které mělo určit budoucnost země. To se konalo 3. června 1948, nejprve se třemi možnostmi. Lidé měli hlasovat, zda chtějí obnovit dominium ( pro hlasovalo 44,5 %), spojit se s Kanadou (41,1 %) nebo zůstat dále pod křídly Britů (14,3 %). Vzhledem k tomu, že ani jedna z možností nedosáhla potřebné padesátiprocentní hranice, rozhodovalo se na konci června znovu, tentokrát se vybíralo pouze z prvních dvou možností. Pro připojení ke Kanadě bylo nakonec 52 % hlasujících a významně se o tento výsledek postaral politik Joey Smallwood, pozdější první premiér provincie. Newfoundland se stal součástí druhé největší země světa 31. března 1949.
Galerie:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
