Amišové

Je jich asi 300 tisíc, nepoužívají počítače ani telefony, nejezdí v autech, odmítají elektřinu i výdobytky moderní doby. Žijí skromně a čas se pro ně zastavil v 17. století. Seznamte se s Amiši.


Komunita, která byla stíhána za své pokrokové názory

Tito ortodoxní křesťané žijí převážně v amerických státech Pensylvánie, Ohio, Indiana a také v kanadském Ontariu. Jejich kořeny sahají do Evropy 16. století, kdy skupina věřících začala odmítat křest novorozenců. Podle jejich přesvědčení by měl člověk takové zásadní rozhodnutí nechat až na věk, kdy bude plně schopen znát význam křtu. Stejně tak odmítali válčení ve jménu víry a povinnou vojenskou službu. Jejich pokrokové názory ale nechtěli tehdejší mocipáni ani slyšet, a tak se Amišové, jak se začali nazývat, stali terčem útoků i mučení. Na starý kontinent byli zkrátka tito lidé až moc pokrokoví, a tak se jejich jedinou možností stal útěk do Nového světa za oceán. Současní Amišové jsou z převážné většiny potomky právě této malé skupiny.

A najednou se čas zastavil

Jak ale bylo pokrokové myšlení Amišů v Evropě, jejich život v Severní Americe se prakticky zastavil. Nejortodoxnější skupiny žijí prakticky stejným způsobem života jako jejich předci v 17. století. Všichni stále mluví jazykem, který si přivezli z Evropy, dnes se mu říká pensylvánská němčina. Amišové odmítají veškerý pokrok, který považují za nepotřebný, žijí v souladu s Bohem a přírodou.

Amišové, ač jsou označování za sektu, což v mnohých vyvolává negativní emoce, a jsou i cílem posměšků, svoje přesvědčení nikomu nevnucují, a to ani vlastním dětem. Základem jejich společenství je rodina, jejíž hlavou je muž. Ten si po svatbě nechá narůst plnovous, ale odmítá knír, který je dle jejich víry symbolem válčení. Amišové jsou pacifisté, války a násilí odmítají stejně jako jejich evropští předci. Kriminalita v jejich komunitě je prakticky nulová. Žena zaopatřuje domácnost, stará se o děti a je plně oddána muži. Průměrná amišská rodina má 5 – 8 dětí, a proto populace komunity stále roste. Ještě v devadesátých letech jich byla polovina.

Dřina jako ve středověku

Amišové tvrdě pracují. Jejich hlavním zdrojem obživy je zemědělství nebo výroba nábytku. Těžké práce vykonávají muži a jelikož odmítají veškerý pokrok, pracují podobně tvrdě jako lidé ve středověku. Orají ručně jen za pomoci hospodářských zvířat. Traktory nebo jiné zemědělské stroje samozřejmě znají, ale nepoužívají je. Stejně tak nejezdí v autech, ale v typických černých drožkách. Odívají se jednoduše, nezkrášlují se a jedí skromně. Komunity žijí ve vesnicích a často i několik rodin nebo generací společně pod jednou střechou, zpravidla na farmě. V každé vesnici je škola a jeden kazatel.

Jejich zdraví je údajně pevné jako skála. Amišové nejsou obézní a moderní medicínu nevyhledávají. Často se dožívají vysokého věku. Podle vědců však za tím nestojí žádný zázrační lektvar, ale jejich životní styl. Komunita je dokonce tak uzavřená světu, že odmítá vyplácení jakýchkoliv sociálních dávek nebo penze, a tak jsou Amišové na oplátku osvobozeni od platby daní a pojištění.

Zvonice jako telefon

Když je potřeba svolat ostatní členy komunity, například při požáru, použije se místní zvonice. Ke kontaktu s vnějším světem ale zvon nestačí, a tak i ty nejortodoxnější komunity disponují jedním telefonem ve vesnici. K jeho používání se však pojí přísná pravidla. Ve výjimečných případech se může volat doktor nebo veterinář, ale častěji se telefon používá k obchodní komunikaci. Amišové totiž přebytky svého zemědělství prodávají a získávají tak finance například na zmíněné lékaře.

Na zkušenou do světa

Stejně jako český Honza vyrazil na zkušenou do světa, i mladí Amišové mají podobnou možnost. Nazývají ji rumspringa a jde o několik týdnů až měsíců, kdy má mladý Amiš možnost zakusit život v okolním světě. Během tohoto období může nosit moderní oblečení i užívat technologie, žít ve městě a navštěvovat klasickou školu. Poté se rozhodne, zda setrvá nastálo v komunitě a nechá se pokřtít, nebo uteče za výdobytky moderní společnosti. Většina mladých lidí se vrací do komunity, ze které už poté nemá moc možností odejít.


Amišové se neradi fotografují, přesto se můžete podívat, jak žijí:

Typické stavení Amišů




Další čtení