rudá zóna
Foto: Schreibkraft, CC BY-SA 3.0, Wikimedia

Ani více jak sto let od konce první světové války nestačilo k tomu, aby část oblasti Fleury-devant-Douaumont nedaleko Verdunu mohla být zpřístupněna veřejnosti. V místě, kterému se dnes říká Rudá zóna, je Velká válka stále přítomna. Jedovatý arsen a nevybuchlá munice nedovolí vstup ani živáčkovi, rostou zde jen nejodolnější rostliny a stromy a pustá krajina tak syrově připomíná stovky tisíc vyhaslých mladých životů, které smetl vír krvavého politického kolotoče.

Následky děsivé bitvy

Intenzita ostřelování, kterou si vůbec nedovedeme představit, ničila na západní frontě zemědělské půdy a lesy. Po střetu u Verdunu, který trval 303 dní a dodnes patří k jedné z nejdelších a nejnákladnějších bitev, se zelená krajina proměnila v místo plné kráterů a tlejících těl. Země nasála tisíce litrů lidské krve i jedovaté chemikálie. Po bitvě na Sommě šlo o druhý děsivý střet během války, který neměl v historii obdoby.

Francouzská vláda po válce prohlásila plochu 740 kilometrů čtverečních u Verdunu za neobyvatelnou. Ta se postupem času zmenšovala, ale do dnešních dnů je stále značná část tohoto území nikoho nepřístupná. V dané no-go zóně je několik vesnic, které zůstaly po válce zničené a opuštěné. V zemi galského kohouta se o těchto obcích říká, že „zemřely pro Francii.“

Související:
Děsivý výbuch nad Novou zemí, který ukončil závod v jaderném zbrojení

Ani dalších sto let nebude na vyčištění zóny stačit

Ve snaze zmenšit tuto no-go zónu vznikla instituce Département du Déminage, jejíž hlavní poslání byla sanace Rudé zóny. Během několika desetiletí se pracovníkům dané organizace podařilo vyklidit půdu od více jak sto tisíc granátů a další munice. Část půdy se tak mohla znovu zpřístupnit a zemědělsky využít. K sanačním akcím se občas dobrovolně připojují i místní farmáři, kteří pořádají každoročně takzvané „železné sklizně“ a shromažďují nalezenou munici, ostnaté dráty nebo náboje.

I přes všechny snahy vrátit krajině původní ráz je velmi nepravděpodobné, že by se v blízké budoucnosti Rudá zóna úplně zrušila. V uzavřené oblasti je podle britské historičky Christiny Holstein ještě 300 let práce, než bude celé bojiště vyčištěno. A i ve vyčištěných a znovu zpřístupněných oblastech jsou stále nalézány zbytky rezavé a potenciálně nebezpečné munice.

Přístupné jsou rovněž některé vesnice duchů, ve kterých byly umístěny památníky obětí. Do Rudé zóny však stále nikdo nepověřený nesmí a je tak zřejmé, že ještě několik příštích generací bude cítit pach hrůz první světové války.

Galerie:





Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Světoběžník na domovskou stránku
Seznam.cz






Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz


Související

Komentáře (5):

  1. nesmyslná válka aristokratů a šlechticů jako by to byla jen zábava pro ně po atentátu na arcivévodu že si sem tam někdo vystřelí a do vánoc 1914 budou již doma zase u rodin , byli to neuvěřitelní hlupáci a neskuteční naivkové a amateři co naprosto nedokázali myslet , odhadnout skutečnost nastávající války, to již nebylo jak za Napoleona kdy jela kavalerie na koních se šavlemi ale hlavně že se oni jen a jen bavili , jezdili si dál v kočárech na pijatiky té doby a vojáci tam padali do desetitisích denně. a v zázemi jako by se nic nedělo, žádná válka, život plynul dál a na bojištích to bylo jako v přeorané zemi , byl jsem v nejvetších francouzských pevnostech – fortech u Verdunu – Douamont a Vaux , uchvatné a země okolo dodnes nese jasné stopy, je hrbol vedle hrbolu , po dopadech granátů a pozůstatky kráterů z roku 1916 – ano přes 100 let již a k tomu zbytky zákopů – mráz běhá po zádech a u památníku Verdun – zbytečné mluvit , bílé pole s kríži ukázka lidské nenažranosti , mocichtivosti a naprosto zbytečné oběti více jak milionu vojáků kolem Verdunu a co se stalo šlechtě – nic nic nic žila dál a žije , viz britská královská zparchantělá rodina , jen se přejmenovala a jede se vesele s jejich “ firmou “ kde se dělají miliardy ne miliony , stamiliony u nich ve měně

    1. Ano, souhlas, navštivil jsem toto bojiště, památník v roce 1991 a byl to nezapomenutelný zážitek na celý život, ta hrbatá krajina posetá ještěnezmizelými krátery a zbytky zákopů, kde se po lesích povalují zbytky nevybuchlé munice, ostnatého drátu, zbytků podrážek vojenských bot s cvočky a nezřídka ještě i lidské kostia z toho pole bílých křížů u památníku mi běhá mráz po zádech ještě dnes, když se podívám na fotky z té doby

    2. No ti, co je zavraždili ve jménu nového světového názoru a nového člověka, nemají ani ty kříže. Občas se na Sibiři najdou jen hromady koster. Tam vládl režim založený na lži, nejen té, že to dělají pro člověka, ale oni lhali od počátku VŘSR nebyla ani velká ani říjnová, vedl ji německý agent, který používal vylhané jméno a jeho pak nahradil mega zločinec, vylhaného jména.

      1. Pokud si chcete zjistit něco o Velké válce-všechny velmoci,které nesou vinu na jatkách nevinných kluků,tátů,synů a bratrů byly z jednoho hnízda-Car,německý císař a britský král byli bratranci..jinak nikdo!!!! z těch milionů mrtvých nechtěli umřít za tyto šlechtické rody.100 let už nejsou carové ani císařové a svět se točí dál.Ale boháči,co chtějí stále vydělávat na smrti zůstali,bohužel.Osobně bych si přála,aby do války a zabíjení šli ti,co na ní vydělávají.To by bylo spravedlivé.Ať si podřežou mezi sebou krky,škoda jich nebude.Osobně- mojí babičce dva bratři zahynuli kvůli Habsburkům a jejich smrtí vymřel rod…

    3. Je to smutné,že ještě 100 let po válce je ve Francii taková zdevastovaná země po šílencích,co na válečných jatkách zbohatli…jinak je to zajímavé,o tomto se moc nemluví ani se žádný film netočil ani netočí…,aleČernobyl se řeší stále…

Napsat komentář: Petr Jungr Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *