Historie je plná všelijakých neuvěřitelných situací. Například na začátku 19. století, když bylo zubařství ještě v plenkách a ústa nejednoho boháče zela hnilobnou prázdnotou, naskytla se perfektní příležitost tento nepříjemný problém vyřešit. Shodou náhod byly po bitvě u Waterloo v roce 1815 k dispozici desítky tisíc zemřelých nešťastníků, kteří posloužili účelu, o jakém se jim pravděpodobně nesnilo.
Není protéza jako protéza
Bohatí lidé v té době totiž neholdovali zrovna zdravému životnímu stylu. Nadměrná konzumace cukru společně s ranými pokusy o bělení zubů kyselými roztoky jejich sklovinu spíše úspěšně poničily, což vedlo přirozeně k hromadě potíží se zuby. Tento trend předznamenával jejich ztrátu, a pak už byl jen krůček k převratné myšlence, odkud vlastně získat náhradu.
Existuje záznam ve formě inzerátu jistého zubaře jménem Woffendale z Piccadilly, ve kterém shání několik lidských předních zubů. To bylo v roce 1792, tedy ještě před bitvou u Waterloo. Nemuselo se ale hned jednat o zuby zemřelého, podle kreseb Thomase Rowlandsona z roku 1787 byly zuby vytrhávány například chudým lidem ve prospěch bohatších pacientů. V této době měla běžná zubní protéza slonovinový základ s lidskými zuby a stála kolem 100 liber. Protéza vyrobená celá ze slonoviny byla trochu levnější, ale stále příliš drahá, alespoň pro většinu lidí.
Když dobrovolní dárci docházejí
Protézy ze skutečných zubů byly většinou upřednostňovány, a to díky jejich delší životnosti. Jenže nekonečná zásoba pravých zubů od živých dárců neexistovala a vykradači hrobů mohli nabídnout též jen omezené dodávky. Představa tisíců britských, francouzských či pruských zubů zůstávajících v ústech nebohých mrtvých vojáků z bitvy u Waterloo přišla různým zlodějům docela lákavá. Spousta těl stále ležela na bitevním poli, nebylo tedy nutné vyhrabávání, stačilo jen vzít kleště a pustit se do práce. Po vytržení byly zuby upraveny tak, aby působily, že pocházejí od jednoho dárce. Poté se prodávaly tehdejším zubním technikům a ti je vyvařili, uřízli konce a zapustili do protéz.
Protézy od Waterloo jsou v dnešní době známým termínem, ale podle Rachel Bairsto, kurátorky Muzea Britské dentální asociace v Londýně, tento fakt tehdy nemusel být široké veřejnosti znám, tudíž řadoví boháči možná ani netušili, že jejich nová kousátka pocházejí z tak nečekaného zdroje.
Na začátku 19. století se zubařem mohl nazývat téměř každý, dokonce bylo možné zajít si ke klenotníkovi a nechat si u něj upravit svůj umělý chrup. V Anglii se poprvé začala legislativa ohledně zubního lékařství upravovat až v roce 1878 a registr zubařů vznikl roku 1879. Postupem času se od skutečných zubů začalo upouštět. V první polovině 19. století se také objevily porcelánové zuby, a to díky klenotníkovi Claudiovi Ashovi. Američtí bratři Charles a Nelson Goodyearové představili ve 40. letech 19. století indickou gumu jako náhradu za slonovinu. Nejenže byla levnější, ale její barva vypadala mnohem více jako skutečné dásně.
Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události či neobvyklá místa.
