Zima nám o sobě v posledních dnech dává vědět poměrně znatelně. Zamračené dny, poletující sníh a mrazík do červena barvící nosy k tomuto období zkrátka patří. V japonském folklóru však sníh a mráz evokují ještě něco dalšího. Předvídají přítomnost bytosti, ženy, která může vraždit svým ledovým polibkem.
Sněžná žena
Říká se jí porůznu, ať už třeba sněžná dcera, chůva, babička nebo třeba ježibaba. To se hodně odvíjí od varianty příběhu, která je zrovna upřednostňována. A že jich není málo.
Obecně se Yuki-onna řadí mezi tzv. yōkai, nadpřirozená stvoření, jakési duchy, kterými japonská mystéria překypují. Byť se tato bytost někdy zmiňuje jako neutrální patron sněhových vloček, povětšinou bývá vykreslována jako temný přízrak, který pohlcuje lidské životy.
Nespočet verzí s jednou hlavní hrdinkou
Nejčastěji je Yuki-onna zmiňována jako mladá vysoká štíhlá žena s krásným obličejem a dlouhými tmavými vlasy, namodralými rty a neuvěřitelně světlou pletí. Vznáší se v mlžném oparu nad zasněženým povrchem. Jen výjimečně se o ní hovoří jako o zrůdné stařeně. Pokud by se cítila být jakkoliv ohrožená, dokáže se proměnit v oblak mlhy nebo sníh.
Vyskytovat se má především v horských oblastech, pokrytých sněhem. Právě ze sněhu se vynoří a rozehraje děsivé představení.
Démon, lstivá matka, princezna i prosebnice
Není možné pojmout veškeré varianty příběhu, které se v mnoha detailech liší kraj od kraje. Většinově se vyskytují čtyři hlavní scénáře.
Někdy bývá Yuki-onna skutečným monstrem, lačnícím zabíjet. Napadá lidi v zasněžených oblastech a svým dechem oběť zmrazí. Poté ústy vysaje energii nebožáka, čímž si doslova vezme jeho život.
V jiné verzi vystupuje jako mladá matka s dítětem v náručí. Kdo přijme žádost, aby si dítě pochoval a na chvíli tak matce ulevil, ten vzápětí zemře. Z dítěte se stane ledová koule, která dobrodince následně zmrazí.
Jindy je považována za měsíční princeznu. Ta, unuděná životem v přepychu, sestoupila jednou se sněhovými vločkami z nebe na zem. Návrat už se ukázal být nemožným, a tak se vždy za zasněžené úplňkové noci objeví a teskně hledí na nebesa, svůj milovaný domov.
V neposlední variaci příběhu jde o ženu, která se zjevuje kolemjdoucím a volá na ně. Kdo zareaguje, toho se zeptá, zda by jí nemohl dát trochu vody. Dá-li jí vodu studenou, naroste duch do obřích rozměrů a vyvolá děs své oběti, která s největší pravděpodobností nepřežije. Dostane-li ale Yuki-onna nápoj teplý, celá roztaje a zmizí spolu se sněhovými vločkami.
Ať tak či onak, jedná se o legendu velmi starou, jejíž základy sahají až do období Muromači (1336 – 1573).
Galerie:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata spjatá s historií, urbexem, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).
