Na břehu řeky Tibery, nedaleko Vatikánu, se nachází neobvyklý kostel. V jeho sakristii totiž najdeme malé muzeum s tajemnými předměty, jež prý dokazují, že očistec opravdu existuje a nebohé duše se z něj snaží všemožně vymanit. Bez našich modliteb to ale nepůjde…
Jak muzeum vzniklo?
Kostel, ve kterém se toto opravdu neobvyklé muzeum ukrývá, se jmenuje Chiesa del Sacro Cuore del Suffragio. Nachází se v něm kolekce biblí, knížek s modlitbami, desky stolů a části oděvů, o kterých se tvrdí, že byly označeny dušemi dlícími v očistci.
Podle katolické víry je duše zanechána v očistci, dokud neodčiní své hříchy. Nicméně tento proces může být urychlen a tak duše dosáhne dříve nebeského klidu, pokud se za ni budou její pozůstalí za Zemi modlit. Vypálené otisky rukou a další známky spálenin na artefaktech v muzeu jsou podle některých věřících právě oním důkazem, že se duše snaží přimět své drahé pozůstalé, aby se za jejich spásu modlili.
Příběh o poustevníkovi a ďáblovi
Ačkoliv se o očistci přímo v Bibli nepíše, tato myšlenka je velmi starou částí katolické víry, datující se nejméně do 11. století. Tehdy se prý opat Oddilo z Cluny dozvěděl od mnicha vracejícího se ze Svaté země zajímavou příhodu. Mnichova loď ztroskotala u tajemného ostrova, kde žil poustevník, jež mu pověděl o mystické propasti. Měl z ní šlehat pekelný plamen a křik duší z očistce. Podle poustevníka si démoni z této propasti vždy stěžují, že ztrácejí duše, když se za ně živí modlí nebo za ně dávají almužny chudým.
Poté se osvobozování duší z očistce stalo jedním z hlavním úkolů církve. Ustanovili zvláštní den určený zemřelým, tzv. dušičky na 2. listopadu. Ten byl celý věnován právě modlitbám za duše v očistci a děti, které zemřely bez křtu.
Artefakty s tajemnými, spálenými otisky
Historie tohoto muzea se začala psát v roce 1897, kdy plameny zachvátily malou kapli, jež stála na stejném místě. Poté, co se dalo do spálené kaple opět vejít, si otec Victor Jouët, sám oddaný myšlence existence duší v očistci, všiml spáleného obrázku smutného obličeje na stěně. Přesvědčen, že se jedná o nešťastnou duši, se rozhodl založit kostel věnovaný duším v očistci.
Spálený obraz ruky na stole
Část dřeva ze stolu patřící ctihodné Matce Isabelle Fornari, abatyši Chudých sester Sv. Kláry z kláštera Svatého Františka v Todi, na sobě nese jasný otisk ruky. Otisk byl prý vypálený bývalým zemřelým opatem, otcem Panzini z Benediktýnského Olivetanského řádu v Manue, dne 1. listopadu 1731. Měl jí takto poslat zprávu o tom, že trpí v očistci.
Otisk ruky na noční košili
V roce 1789 jistý Joseph Leleux slyšel jedenáct nocí za sebou podivné zvuky. Poté se mu 21. června téhož roku zjevila jeho matka a připomněla mu, že má stále za povinnost nechat odsloužit za ni a jeho otce mši. Položila ruku na jeho noční košili a zanechala po sobě otisk.
Museum of the Poor Souls in Purgatory
On November 15, 1897, a chapel in Rome dedicated to Our Lady of the Rosary caught fire. A face representing a suffering soul was noticed on the charred wall. Fr. Jouet was inspired seek out other occurrences.https://t.co/Qy06GhTQWm pic.twitter.com/uYGVRwRVpz
— Memento Mori (@TempusFugit4016) November 2, 2021
Otisk ruky na knize
V roce 1815 navštívila Margherite Demmerlé z Francie její tchyně, která ale zemřela před 30 lety. Požádala jí, aby se vydala na pouť a nechala za ní odsloužit dvě mše, aby se její duše mohla odebrat do nebe. Margherite chtěla důkaz, že se opravdu nachází v očistci. Poté se na knize, kterou četla, objevil otisk ruky.
Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události či neobvyklá místa.