Jedno z nejhorších železničních neštěstí ve Velké Británii se odehrálo v roce 1879 u skotského města Dundee. Přestože od tragické nehody na mostě přes záliv Firth of Tay uplynulo již téměř století a půl, příčina katastrofy je stále velkým varováním nejen pro dopravní architekty.
Firth of Tay je v podstatě prodlouženým ústím řeky vlévající se do Severního moře. Mezi městy Dundee a Wormit, resp. Newport-on-Tay však vytváří dva kilometry širokou bariéru. Stavitelé železnice dlouhou dobu přemýšleli, jak zejména cestujícím z menších sídel situovaných jižně od Dundee zkrátit cestu do města. Ta je v případě objížďky celého zálivu asi o 40 kilometrů delší. Fungovala zde sice lodní doprava, avšak ta byla vzhledem k rozmarům počasí nespolehlivá.
Most prošel všemi testy
O stavbě mostu přes Firth of Tay začali dopravní inženýři uvažovat v roce 1854, ale základní kámen byl položen až v roce 1870. Projektu se zhostil v té době významný železniční inženýr sir Thomas Bouch, který postavil mnoho viaduktů, mostů i tratí. Bohužel stavba mostu Tay Bridge jej nechvalně proslavila nejvíce.
Samotné práce se výrazně protáhly a ke zprovoznění dopravního díla došlo až v únoru 1878. V té době se jednalo o nejdelší most světa. Bouch ale musel projekt během stavby předělávat. V roce 1873 se zjistilo, že se skalní podloží v místech, kde je stále citelný proud řeky, nachází mnohem hlouběji. Muselo tak dojít k úpravám v konstrukci pilířů i změně délky odstupu mezi nimi. Nicméně testy ukázaly, že most je i tak schopen unést těžkou soupravu jedoucí rychlostí 25 mil za hodinu, resp. 40 km/h, a to i za silného větru.
Katastrofu nikdo nepřežil
Jenže 28. prosince 1879 se na Skotsko od Severního moře přihnala silná bouře. Vítr narážel na mostní konstrukci téměř v pravém úhlu o rychlosti odpovídající síle tropické bouře. V Glasgow byla naměřena rychlost větru 114 km/h, ale v Dundee prý foukalo ještě více. Lidé, kteří v oblasti žili, vypovídali, že podobnou smršť buďto vůbec nezažili, nebo ji nepamatovali alespoň 20 až 30 let.
Místo, o kterém píšeme:
I přes nepřízeň počasí se vlaková souprava linky čítající lokomotivu a šest vagónů v 19:13 vydala na most. Spoj linky Edinburgh – Aberdeen, který měl ten večer konečnou stanici v Dundee, však už na druhý konec mostu nedojel. Signalista, který dal pokyn soupravě vyjet na most, prý viděl vzdalující se světla lokomotivy, následně jiskry a záblesk. Pak už jen tmu. Když vlak na druhou stranu ve stanovený čas nepřijel, druhý signalista se pokoušel spojit s tím prvním, ale komunikace byla přerušena. O pár minut později už bylo jasné, že se na mostě něco stalo. Nikdo si však nedovedl představit hrůzu, jakou obsluha vlaku a cestující museli zažít.
Záchranáře čekal šok. Možná šli do akce s tím, že na mostě vlak vykolejil a nebo se porouchal. Jenže velká část mostu se ve svém středu zcela zřítila. V ledové vodě tak skončil celý vlak. Potápěči, kteří později v místě neštěstí prohledávali dno, našli jen 46 těl z 56 obětí. Nikdo nepřežil.
Hlavním viníkem byl shledán Bouch
Nehoda způsobila na ostrovech velký rozruch. Britové chtěli odpovědi. Vyšetřování ukázalo, že mostní konstrukce nemohla odolat tak silnému větru a za hlavního viníka byl označen projektant sir Thomas Bouch. Jeho pověst byla zničena, přišel o zakázky a zužoval jej pocit viny. Zemřel 30. října 1880 krátce po vyšetřování tragédie. Po jeho smrti časopis Institution of Civil Engineers uvedl, že ačkoliv projektant nesl svou vinu na tragédii u Dundee, byl to on, kdo projevil odvahu při mnohých z jeho projektů a v podstatě tak sehrál významnou roli v pozdějším vývoji železničního systému.
Dnes přes záliv Firth of Tay vede nejen moderní železniční most, ale i dálnice. Při nižší hladině v zátoce je stále možné vidět pobořené pilíře starého mostu. Jsou tak připomínkou neštěstí a zároveň i varováním, co vše se může stát.
Galerie:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
