Moderní věda dokáže odhalit fascinující detaily ze života pravěkých lidí. I jeden malý a zdánlivě bezvýznamný objev může být důležitým střípkem do mozaiky znamenající poznání těžkého údělu našich dávných předků. Mezinárodní skupina vědců čítající biology, archeology či historiky zveřejnila minulý týden v odborném časopise Nature studii analýzy rozžvýkané smoly vypovídající o stavu ústní dutiny tehdejších dospívajících.
Smola jako žvýkačka doby kamenné
Zmiňovaná smola není sama o sobě žádným novým nálezem. Archeologové ji objevují v různých částech světa a jsou si docela dobře jistí, proč ji pravěcí lidé takto užívali. Hmota sloužila jako lepidlo pro nejrůznější nástroje, protože byla dobře tvárná. Pryskyřice však mohla během žvýkání ulevit bolestivým dásním či jen tak zabavit děti podobně jako dnes žvýkačka.
Zkoumané vzorky pocházejí z nálezu v lokalitě Huseby Klev nedaleko švédského Göteborgu. Tam bylo na počátku 90. let minulého století vykopáno 1849 pazourkových artefaktů a 115 kusů pryskyřice. Pomocí radiokarbonového datování vědci zjistili, že se materiál v oblasti nashromáždil v období před 10 200 až 9 400 lety, v případě smoly se jedná zhruba o dobu před 9 700 lety.
Tehdejší populace mezolitických lovců a sběračů v oblasti ještě nefarmařila. Velká část potravy se lovila, k čemuž bylo potřeba nástrojů. Smola byla jako spojovací materiál velice spolehlivá a v zalesněné oblasti dobře dostupná.
Otisky zubů v hrudkách dochované hmoty naznačují, že je zanechaly zuby dětí a dospívajících. Je tak zřejmé, že je rodiče nechávaly smolu žvýkat účelně, možná pro zábavu. Na materiálu však byly objeveny i otisky prstů.
Paradentózou trpěli i teenageři
Extrakce DNA z pryskyřice přinesla velice zajímavé výsledky. Zhruba polovina ze vzorků je lidského původu – mužského i ženského. Zbytek představuje směsici bakterií a hub, přičemž podle vědců část pochází z bakterií žijících v člověku. Pomocí strojového učení se expertům podařilo sestavit fragmenty šroubovic patřící běžným bakteriím a patogenům, které způsobují zubní kazy a paradentózu. Dále byly objeveny stopy po bakteriích spojovaných s infekční endokarditidou, což je zánět srdeční chlopně, meningitidou, či s nejrůznějšími hnisavými abscesy.
Přestože byly tyto patogenní organismy přítomny v poměrně hojném výskytu, s ohledem na dobu nešlo o množství, které by vědce zaskočilo. Zároveň ani nepotvrzují, že by celá skupina těmito nemocemi trpěla. Výjimku však představují bakterie související s paradentózou. Studie jako příklad uvádí mladou dívku, jež chorobou trpěla s více než 75% pravděpodobností.
Analýza také odhalila stopy jelena obecného, pstruha nebo lososa či lískových ořechů. Tato DNA zřejmě pocházela z materiálu, který dospívající konzumovali před žvýkáním smoly. Objevena byla i liščí DNA, o té ale vědci nedokáží s jistotou říci, zda byla součástí potravy. Mohla se na pryskyřici dostat díky žvýkání liščích šlach a srsti, tedy materiálu, který se používal jako oděv, případně mohla šelma zanechat svůj trus později na vyplivnuté smole.
Objevení těchto fragmentů z dávné doby kamenné částečně ukazuje, jak tehdejší společnost fungovala. I nejmladší členové skupiny se museli starat o přežití všech. Zároveň je žvýkání zcela jistě bavilo.
Místo, o kterém píšeme:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
