Asteroid byl jen začátek. Jak opravdu skončila éra dinosaurů

Představit si svět před 66 miliony lety je jako otevřít fantasy knihu. Země byla tehdy teplá, moře vystupovala mnohem dál do kontinentů a krajinu obývala zvířata, která dnes známe jen díky kostem ukrytých hluboko v horninách. Dinosauři tu byli doma po desítky milionů let od drobných opeřených forem až po obrovské dlouhokrké giganty. A pak, během relativně krátkého okamžiku v geologickém měřítku, zmizeli.

Zahubil je jen asteroid?

I když nejpravděpodobnější odpověď přichází z nebe, náraz asteroidu nelze brát jako jedinou příčinu jejich zmizení. Vše lze spíše shrnout jako řetězec katastrofických událostí, které následovaly. Nešlo o jediný „apokalyptický výbuch“, ale o postupně se rozvíjející kolaps celého planetárního systému, který se už jen těžko dá nazvat světem, jaký dinosauři znali.

Den, kdy se Země na chvíli zastavila

Na konci křídy zasáhlo Zemi kosmické těleso o velikosti menšího města. Dopadlo do oblasti dnešního Yucatánu v Mexiku a vytvořilo kráter Chicxulub. V okamžiku nárazu se uvolnila energie, která převyšovala vše, co si dnes dokážeme představit.

Země se doslova otřásla. Vznikly megatsunami, které se valily přes oceány, a ohnivé bouře, jež pohltily rozsáhlé části pevnin. Ale to nejhorší přišlo až potom, jenže ne v prvních minutách, ale v následujících týdnech, měsících a letech.

Chicxulubský kráter:

Svět bez Slunce

Do atmosféry se zvedlo obrovské množství prachu, sazí a sirných sloučenin. Obloha potemněla a sluneční světlo začalo slábnout. Planeta se na čas ocitla v jakési „dlouhé noci“, kdy den přestal být dnem.

Bez světla se zastavila fotosyntéza. A tím se začal rozpadat základní pilíř života na souši i v oceánech. Rostliny chřadly, býložravci přicházeli o potravu a masožravci tak následovali jejich osud. Ekosystémy, které se vyvíjely miliony let, se začaly hroutit během jediné generace.

Velcí dinosauři měli nevýhodu, která v klidných časech nepředstavovala žádný problém. Byli totiž závislí na velkém množství potravy a stabilním prostředí. Jakmile se svět změnil, stali se z nich obři bez dostatečného prostoru k přežití.

Naopak menší živočichové měli výhodu nenápadnosti. Potřebovali méně energie, dokázali se ukrýt a často se živili tím, co zbylo. Právě mezi nimi se nacházeli i předci dnešních savců. Šlo o drobné a nenápadné tvory, kteří v té době přežívali spíš někde bokem. Ale tehdy přišel jejich čas.

Dinosauři nezmizeli, létají nám stále nad hlavami

Jedna linie dinosaurů ale katastrofu přežila. Neodešli z dějin, ale jen změnili podobu. Jsou jimi ptáci. Právě drobní opeření dinosauři měli šanci přežít díky své velikosti, pohyblivosti a schopnosti využívat i skromné zdroje potravy, například semena. Z této přeživší větve se postupně vyvinula pestrá škála dnešních ptáků, kteří nám tak vlastně připomínají, že dinosauři úplně nezmizeli. Ostatně mnoho druhů dinosaurů mělo před miliony lety také peří.

Když se do hry vloží i sopky

Asteroid, který otřásl planetou, ale s velkou pravděpodobností nepřišel do klidného světa. Už před jeho dopadem probíhaly mohutné sopečné erupce v oblasti dnešní Indie. Tato událost je dnes známá jako Dekkánské trapy. Ty po dlouhou dobu uvolňovaly plyny, které mohly měnit klima a zatěžovat ekosystémy po celé planetě.

Dnes se proto vědci většinou shodují na tom, že dinosauři nevymřeli kvůli jediné události, ale spíš díky souhře dlouhodobého tlaku a náhlého katastrofického zásahu.

Konec jedné dlouhé éry

Vymírání na konci křídy tedy nebylo z lidského pohledu „pomalu se blížící“. Spíše to byla prudká změna pravidel hry. Během relativně krátké doby (možná tisíců let) zmizela skupina živočichů, která dominovala planetě více než 160 milionů let. Jen pro srovnání: rod Homo existuje přibližně 2 až 3 miliony let a moderní člověk (Homo sapiens) asi 300 tisíc let, a s velkou pravděpodobností jen díky vyhynutí obřích ještěrů.

Když se na tato fakta díváme dnes, je v nich něco až nepříjemně křehkého, protože i dlouho stabilní svět se může rychle změnit k nepoznání.