Japonské legendy umějí být děsivé, ale i úsměvné. Příběh o ženě měnící se v obrovského pavouka naplňuje atributy obojího. Trochu zamrazí, ve své klasické japonské propracovanosti však i pobaví. Jedná se o další z tzv. městských legend (urban legend).
Pavouk nebo žena?
Verze jejího vzhledu se rozcházejí. Zatímco jedna ji představuje jako tvora dvou podob, který se zjevuje buď jako krásná mladá žena nebo jako ohavný obrovský pavouk, druhá z ní činí trochu od obojího. Joro-Gumo (Jorōgumo) má v tomto případě mít horní část těla ženskou s přenádherným obličejem a dlouhými havraními vlasy, spodní část trupu je pavoučí. Její pohled je pak natolik uhrančivý, že dokáže omámit mysl. V okamžiku kdy se tak stane, je smrt na blízku.
Svůdnice s vražednými úmysly
Samozřejmě že i v tomto případě existuje řada variací o tom, jak toto stvoření realizuje své smrtící sklony. Tak třeba jedna verze hovoří o tom, že Joro-Gumo je tak trochu „do větru“. Nahání muže a svádí je pomocí svých čar a kouzel. Kdo podlehne a přiblíží se k ní v němém úžasu nad krásou jejího úsměvu a hloubkou jejích očí, ten už živý nevyvázne. Obklopí jej síť pavučin, které vytvoří neprostupné vězení. Smrtící jed v následujících hodinách ukončí život oběti. A Joro-Gumo? Ta si posléze, až její úlovek dostatečně „uzraje“, na nebožákovi pochutná.
Nic pro arachnofobiky
V tomto případě se tvor nezaměřuje výhradně na pánské oběti a místo čar hraje spíše na city. Zjevuje se jako žena s dítětem, která unaveně a ztrápeně žádá kolemjdoucí, zda by jí dítě na chvíli nepodrželi. Kdo by nepomohl mamince s dítkem, a tak většina oslovených na žádost kývne a dítě vezme do náručí.
Ani v tomto případě to pro dotyčného dobře nedopadne. Onen uzlíček, který právě svírá v rukou v domnění, že je v něm zabaleno malé děťátko, je totiž ve skutečnosti doslova časovaná bomba. Netrvá dlouho a z uzlíčku se stane houf pavouků, larev a hmyzích vajíček. Celý tento úděsný spletenec se rozpadne a rozeběhne po celém těle oběti. Než vydechne naposledy, upadne zřejmě z šoku do bezvědomí. Nebo by to tak alespoň bylo lepší. Pavouků je totiž tak velké množství, že svoji oběť zcela obalí.
Pravda?
S velkou pravděpodobností nikoliv. Japonsko je neobyčejně spjaté s tajemnem a mystérii, s duchy i smrtí samotnou, ale jak už zařazení příběhu mezi městské legendy napovídá, jedná se o postavu smyšlenou. Báchorky o tom, že cosi, kdysi, kdesi, někomu něco udělalo, jsou zde oblíbené podobně, jako ve zbytku světa. Joro-Gumo sice nepatří mezi nejznámější japonské legendy, své místo v místním folklóru však má.
Galerie:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata spjatá s historií, urbexem, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).
