Kdo dnes zavítá do Litvy, tuto horu jistě navštívit nezapomene. Je totiž známým místem lidové historie i vzdoru sovětskému režimu. Slouží jako památník tomu, že místní obyvatelé se svých tradic nehodlali vzdát ani za dob komunistického diktátu.
Kde Horu křížů naleznete?
Křižiu Kalnas, nebo-li Horu křížů najdete na severu země, jen chvíli cesty autobusem od Šiauliai, čtvrtého největšího litevského města se zhruba 130 tisíci obyvatel. Návštěva města samotného není příliš záživná, doporučit lze především kostel sv. Petra a Pavla, coby křesťanskou památku, popřípadě řadu místních muzeí. Vyloženě šiauliaiské stavby byly bohužel z drtivé části zničeny během druhé světové války. Město se vzpamatovává, ale turistickou dominantou státu přeci jen není.
Zhruba deset kilometrů dál ale tkví celosvětově navštěvovaná dominanta, je to právě Hora křížů, významné turistické a poutní místo. Autobus, taxi, či jiný zvolený dopravní prostředek zastaví na parkovišti, následuje zhruba čtvrt hodiny dlouhá pěší cesta a jste na místě. Blízkost hory napoví obchodníci, kteří zde prodávají kříže a jiné náboženské symboly.
Litevčané, zarputilí věřící i vlastenci?
Ano, tak nějak to zhruba je. Hora křížů je totiž upomínkou nejen místní převládající křesťanské víry, ale i toho, že sovětské okupaci vzdorovali i přes mnohé dobové výhrůžky a přímé zákazy. Režim se několikrát snažil místo s řadou křížů zničit, znovu a znovu ale bylo obnovováno.
Historie této lokality má však sahat mnohem dál. Vrcholek hory údajně dobíjí životní energii. První kříže se zde objevily po roce 1831, jako památka na padlé během tzv. listopadového povstání proti ruskému utlačovateli. Ještě před příchodem křesťanství zde pohané uctívali své bohy a vykonávali tu náboženské obřady.
Roku 1993 navštívil Horu křížů dokonce papež Jan Pavel II. Na důkaz posvátnosti místa daroval tamní diecézi dřevěnou sochu Krista, která dodnes připomíná oběť litevských občanů pro svoji víru. Stojí zde spolu s tisícovkami křížů, které sem postupem let přinesli věřící z celého světa.
Legenda na konec
Ale i pro ateisty může být návštěva místa a pokorné přidání kříže osobní motivací, nikoliv jen turistickým zážitkem s nádechem mystiky. Říká se totiž, že kdo tu umístí kříž a něco si vroucně přeje, tomu se jeho prosba vyplní.
Galerie:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata spjatá s historií, urbexem, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).
Pro nezaujatého návštěvníka umělý pohorek připomíná zanedbanou skládku odpadků