multiverse
Ilustrační obrázek. Zdroj: Pixabay

Všimli jste si někdy, že si pamatujete něco jinak, než jak se to ve skutečnosti stalo? Pravděpodobně ano – je to totiž poměrně běžný jev. Informace uložené v dlouhodobé paměti časem blednou a mozek se proto snaží prázdná místa vyplnit. Některé naše vzpomínky se pak mohou lišit od toho, co jsme vážně prožili, a to aniž bychom si to uvědomovali. Co když má ale naprosto stejné falešné vzpomínky hned celá velká skupina lidí?


Vzpomínky na něco, co se nikdy nestalo

Mandelův efekt označuje situaci, kdy si masa lidí pamatuje událost, která se ve skutečnosti nikdy nestala. Název jevu vznikl v roce 2009, kdy žena jménem Fiona Broome založila webovou stránku, kde popisovala svá pozorování tohoto efektu.

Broome se účastnila konference, na které spolu s dalšími lidmi hovořila o tragickém úmrtí bývalého jihoafrického prezidenta Nelsona Mandely v 80. letech. Někteří z nich o té události četli v novinách, jiní sledovali pohřeb přímo v televizi. Problém je v tom, že Nelson Mandela v 80. letech nezemřel – zemřel až v roce 2013.

Nelson Mandela
Nelson Mandela nezemřel v 80. letech. Foto: GovernmentZA, CC BY-ND 2.0, Flickr

Broome byla šokovaná, když zjistila, kolik dalších lidí si Mandelovu smrt tak podrobně pamatuje, přestože k ní vlastně nedošlo. Kdyby byla sama, nejspíš by nad tím mávla rukou, ale když si na to vzpomínalo tolik lidí, tak to bylo přinejmenším zvláštní. Právě proto se Broome rozhodla tuto skutečnost popsat na svém webu.


Další případy Mandelova efektu

Podobných případů falešné kolektivní paměti existuje celá řada. Jedním z nich je třeba poloha Nového Zélandu, který leží na jihovýchodě od Austrálie. Spousta lidí by však přísahala, že si pamatují, že Nový Zéland ležel na severovýchodě nebo severozápadě od Austrálie.

Špatná poloha Nového Zélandu
Někteří lidé si myslí, že Nový Zéland leží na severozápad od Austrálie. Zdroj: Volné dílo, Wikimedia

Fanoušky Star Wars by zase mohlo překvapit, že slavná věta „Luke, I am your father.“, kterou si tolik filmových nadšenců naprosto jasně pamatuje, zněla ve skutečnosti takto: „No, I am your father.“

Za zmínku stojí také emoji utíkajícího zloděje v pruhovaném tričku, s černou škraboškou na očích a pytlem peněz přes rameno. Případně emoji „portrétu“ toho samého zloděje. Spousta lidí je přesvědčená, že tato emojis někdy použila. Pravda ale je, že ani jedno z nich neexistuje a nikdy ani neexistovalo.

Jak je to možné?

Asi nejzajímavější teorie vysvětlující tento jev odkazuje na možné paralelní světy. Ty se mají totiž od toho našeho v různých věcech lišit. Jednotlivé reality se mezi sebou mohou překrývat, přičemž by docházelo k „prosakování“ informací z jedné reality do druhé. A právě tím mohou být falešné vzpomínky, které nazýváme Mandelův efekt, způsobeny. To by znamenalo, že v nějakém paralelním vesmíru Nelson Mandela v 80. letech zemřel, Nový Zéland leží na severu atd.

Pravděpodobněji se však jedná o jakési zkreslení paměti. Otázkou však zůstává, jak by se u tolika lidí mohla jedna vzpomínka vykreslit do naprosto stejné podoby?




Přidat na Seznam.cz
Similar Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.