výzkum v jeskyni Lapa do Picareiro
Výzkum v jeskyni Lapa do Picareiro. Foto: Jonathan Haws

Moderní člověk (Homo sapiens) dosáhl nejzápadnějšího cípu Evropy před 41 až 38 tisíci lety, tedy přibližně o 5 tisíc let dříve, než se dodnes vědci domnívali. Dokládají to nové nálezy kamenných nástrojů vyrobených moderními lidmi. Poznatky o nich publikoval mezinárodní tým antropologů v prestižním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS). Jedním z vedoucích týmu byl také antropolog Lukáš Friedl z Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni.

Nálezy pocházejí z jeskyně Lapa do Picareiro, která leží nedaleko atlantického pobřeží středního Portugalska, a korespondují s podobnými nálezy z různých lokalit Eurasie. Dokumentují rychlé západní šíření druhu Homo sapiens z jihovýchodní Evropy skrze kontinent během několika tisíc let. Kamenné nástroje dokazují přítomnost moderních lidí v nejzápadnější Evropě v době, kdy jediným přežívajícím druhem v tomto regionu měli být neandrtálci. Nálezy jsou důležité z hlediska pochopení možných interakcí mezi zmíněnými lidskými druhy a pro zodpovězení otázky vymizení neandrtálců v Evropě.

„O tom, zda byli poslední neandrtálci v Evropě nahrazeni moderními lidmi, nebo zda určitou dobu žily oba druhy společně, se diskutuje dlouho a zatím jde o nevyřešené téma paleoantropologie,“ říká Lukáš Friedl, antropolog z Fakulty filozofické Západočeské univerzity a jeden z vedoucích výzkumu. „Rané datování nástrojů Aurignacienu (pozn.: kultura období mladého paleolitu) z jeskyně Picareiro velmi pravděpodobně znamená, že moderní lidé nepřišli do regionu, který by byl dlouho bez neandrtálců. To je sám o sobě velmi vzrušující poznatek,” dodává.

Nejstarší doklady o přítomnosti moderních lidí v jižní polovině Pyrenejského poloostrova donedávna pocházely z lokality Bajondillo, ležící na jižním pobřeží Španělska. Kamenné nástroje tzv. aurignacké kultury z jeskyně Picareiro však poskytly definitivní doklady o časném příchodu moderních lidí do Ibérie a potvrdily údaje z jeskyně Bajondillo. „Doklady z Picareira zcela jistě podporují hypotézu o časném příchodu moderních lidí, vyslovenou už v případě jeskyně Bajondillo. Stále však není jasné, jak se moderní lidé do Ibérie dostali. Pravděpodobně migrovali vnitrozemím kolem řek s východozápadním tokem, ale pobřežní trasy byly také možné,“ říká Jonathan Haws, vedoucí výzkumu z Univerzity v Louisville.

Jeskyni Picareiro vědci archeologicky zkoumají 25 let. Byl v ní odkryt záznam lidského osídlení posledních 50 tisíc let. Mezinárodní vědecký tým z Interdisciplinary Center for Archaeology and Evolution of Human Behavior (ICArEHB) při Univerzitě v Algarve v současnosti zkoumá příchod moderních lidí a vyhynutí neandrtálců v regionu. Projekt vedou Jonathan Haws z Univerzity v Louisville, Michael Benedetti z Univerzity ve Wilmingtonu v Severní Karolíně a Lukáš Friedl ze Západočeské univerzity, ve spolupráci s kolegy z Portugalska (Nuno Bicho a João Cascalheira z Univerzity v Algarve a Telmo Pereira z Autonomní univerzity v Lisabonu). S přispěním U.S. National Science Foundation a Specifického vysokoškolského výzkumu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR odkryl výzkumný tým v jeskyni bohatý archeologický záznam, zahrnující kamennou industrii, nalezenou společně s mnoha tisíci zvířecími kostmi, dokládajícími lov a zpracování zvěře.
K týmu se připojila také Sahra Talamo, působící v lipském Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii a na Boloňské univerzitě, aby stanovila dobu osídlení jeskyně neandrtálci a moderními lidmi. Využívá moderní přístupy pro datování radioaktivního uhlíku C14 (Accelerator Mass Spectrometry) a určuje stáří kostí nesoucích stopy porcování lidmi. Z kostí se lidé snažili získat kostní dřeň, jež byla v minulosti velmi ceněnou nutriční položkou. Výsledky Sahry Talamo ukazují, že moderní lidé přišli do regionu středního Portugalska před 41 až 38 tis. lety. Poslední neandrtálci se dle datace vrstev v jeskyni vyskytovali před 45 a 42 tis. lety.

Přesné stratigrafické vztahy mezi artefakty a datovanými radiokarbonovými vzorky potvrdila prostorová analýza 3D dat. Pomohla také odhalit jednotlivé úrovně osídlení v jeskyni. „Analýza prostorových dat s vysokým rozlišením je zásadní pro dokumentaci a sledování vrstev osídlení a pro rekonstrukci vzorců osídlení, speciálně v prostředí jeskyní, kde se uplatňují komplexní formační procesy. Geoprostorová analýza distribuce artefaktů a fauny v jeskyni zvýraznila prostorovou nekontinuitu jednotlivých úrovní osídlení a demonstrovala integritu souborů nálezů z jeskyně Picareiro,”říká Grace Ellis, studentka doktorského studia krajinné archeologie z Coloradské státní univerzity.

Integrita souborů byla navíc podpořena i zpětným skládáním kamenných úštěpů do původních jader, které prokázalo, že artefakty se v sedimentech nepřemisťovaly postdepozičními procesy. „Zpětné skládání jader vyžaduje hodně času a trpělivosti. V tomhle případě to bylo jednoznačně užitečné, protože se potvrdily výsledky prostorové analýzy,“ konstatuje Telmo Pereira, archeolog z Autonomní univerzity v Lisabonu, který se specializuje na kamenné nástroje.

Zatímco datování nahrává myšlence, že moderní lidé přišli do regionu až poté, co zmizeli neandrtálci, nedaleko ležící jeskyně Oliveira nese doklady přežívání neandrtálců až do období 37 tis. let.

„Pokud se populace neandrtálců a moderních lidí překrývaly po nějaký čas na vrchovinách atlantického Portugalska, mohly udržovat vazby nejen na úrovni technologické, ale také reprodukční. To by mohlo vysvětlit, proč nese řada Evropanů neandrtálské geny,” říká Nuno Bicho, vedoucí pracoviště ICArEHB při Univerzitě v Algarve.

„Vedle genetických a archeologických důkazů jsou velmi důležité také chronologie s vysokým rozlišením a fosilní důkazy. S velmi dobře zachovalými vrstvami z klíčových období očekáváme v následujících letech i lidské fosilní ostatky, které pomohou objasnit, jak zkoumaná tranzice proběhla,” dodává Lukáš Friedl.

I přes překryv v radiokarbonových datech zatím nejsou na lokalitě jasné důkazy pro kontakt mezi neandrtálci a moderními lidmi. Neandrtálci dál používali stejné kamenné nástroje jako dlouho před tím, než přišli moderní lidé. Ti si přinesli velmi odlišnou kamennou industrii.

„Rozdíly mezi kamennými nástroji datovanými před a po 41 tis. let jsou v jeskyni Picareiro obrovské,“ říká João Cascalheira, člen ICArEHB a specialista na technologie výroby kamenných nástrojů. „Starším horizontům dominuje křemenec a křemen jako zdrojový materiál a technologie výroby nazvaná Levallois, typická pro neandrtálské lokality napříč Evropou. V aurignackých vrstvách jsou naproti tomu dominantně nástroje z rohovce (pazourek) a velká část z nich jsou čepelky, které se vsazovaly do hrotů projektilů.” Rohovec byl také používán na nástroje sloužící k porcování zvířat, např. jelenů, kozorohů a pravděpodobně i králíků. Tým odkryl také několik jeleních špičáků, které v době kamenné sloužily často jako osobní ozdoby. Prozatím nalezené zuby ale nevykazují stopy výroby prehistorických šperků.

„Zvířecí kosti z jeskyně Picareiro představují jeden z největších souborů paleolitické fauny v Portugalsku a navíc je jejich míra zachování vynikající,“ říká Milena Carvalho, Ph.D. studentka z Univerzity Nové Mexiko, která studuje stravu a paleoekologii neandrtálců a moderních lidí.

Sedimenty v jeskyni také obsahují velmi dobře zachovalý záznam paleoklimatu, ze kterého lze zjistit přírodní podmínky v době posledních neandrtálců a prvních moderních lidí. „Studovali jsme velikost vápencových úlomků a chemické složení jemného sedimentu uvnitř jeskyně,“ vysvětluje Michael Benedetti, geomorfolog z Univerzity ve Wilmingtonu v Severní Karolíně. „Naše analýza ukazuje, že příchod moderních lidí koresponduje s velmi chladnou a extrémně suchou fází, případně ji mírně předchází. Nehostinné přírodní podmínky během této fáze vytvářely mnohé výzvy jak pro moderní lidi, tak pro neandrtálce.“

V jeskyni Picareiro nadále zbývá obrovské množství sedimentu pro následný výzkum. Exkavace zatím nikde v jeskyni nedosáhla podloží. „Kopu v Picareiru už 25 let a vždy, když jsem si myslel, že už nic zajímavého jeskyně nevydá, vyšlo na světlo světa nové překvapení. Každých pár let se objeví něco jedinečného, a proto pokračujeme dál,“ uzavírá Jonathan Haws.

Výzkum v jeskyni  Lapa do Picareiro je součástí nové popularizační série Netflixu s názvem Connected, která se vysílá od července.

Zdroj: ZČU




Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Světoběžník na domovskou stránku
Seznam.cz






Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz


Související

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *