Hluboko v hustém tropickém pralese v indickém státě Méghálaj je téměř po celý rok vlhko. Území, jehož název v sanskrtu znamená domov mraků, protíná řada řek a potoků, ale domorodci zde již dávno přestali stavět dřevěné mosty. Ty se totiž během dlouhých monzunových období rychle rozpadají a přestávají plnit svůj účel. Člověk je ale vynalézavá bytost.
Most na pět století
Členové kmene Khasi, kteří obývají tento východoindický horský prales, už téměř dvě století vytvářejí přes místní toky živé mosty z kořenů stromů. Domorodci po dlouhé roky upravují směr růstu kořenů kaučukovníků, které přivazují k arekovým palmám a na druhém konci toku je zakořeňují do vlhké půdy. Proces tvorby jednoho mostu trvá 15 – 20 let, přičemž se jeho životnost odhaduje až na 500 let. To je na nejvlhčejším místě planety skutečně efektivní řešení.
Kořenové mosty ale nejsou jen primitivními a nouzovými přechody přes místní toky. Některé jsou až 100 metrů dlouhé a unesou kolem 50 lidí najednou. Mohutné spleti kořenů vytvářejí dokonce i dvoupodlažní přechody. Takové mosty jsou stabilní a i když to na první pohled nevypadá, jejich přechod je vcelku pohodlný.
Oblast horského pásma Méghálaj je pro turisty hůře dostupná než většina jiných částí Indie, přesto za kořenovými mosty někteří míří. Ty nejdostupnější jsou od civilizace vzdálené 2 – 3 hodiny pěší chůze, většinou ve velkém vedru a vlhku. Přesto většina turistů, kteří mosty na vlastní oči spatřili, tvrdí, že trek deštným pralesem za tento pohled stojí. Nikde jinde na světě totiž nic obdobného k vidění není.
Místo, kde je stále mokro
Méghálaj je místem, kde za rok spadne v průměru 12 metrů srážek. Zatímco pro většinu jihovýchodní Asie je monzun spásou, místní obyvatelé se museli neustálému vlhku přicházejícímu od Indického oceánu, a které zachycuje horské pásmo, přizpůsobit. Členové kmene Khasi si umění stavby mostů předávají z generace na generaci. Vlhku a vysokým teplotám se ale samozřejmě musí přizpůsobovat i v dalších oblastech svého života.
Galerie:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
