Zapovězený ostrov se překvapivě nenachází na druhém konci světa, kde by nebudil pozornost evropské společnosti. Leží naopak relativně blízko, u jihovýchodního pobřeží Švédska a nekoluje o něm moc dobrého.
Devět tisíc let staré pakty s ďáblem
Kde se původně vzal strach z ostrova, nelze dohledat. Pravdou ale je, že si ho pro život žádná lidská komunita nikdy nevybrala. Důvod naznačují místní legendy, podle kterých byl ostrov od počátku domovem zlých sil. Ty sem pak lákaly své temnotě zaprodané služebníky.
O charakteru místa se zmínil například už arcibiskup a kartograf Olaus Magnus. Ve své sbírce Historia om de nordiska folken (Historie severského lidu) z roku 1555 tvrdí, že se na ostrově v určitých obdobích scházejí čarodějnice, aby zde zkoušely své čáry.
Nejde však jen o výmysly prapředků. Nálezy z nedávných let odkryly tajemnou jeskyni s obětním oltářem a nástroji starými až 9 000 let. Pokud si ostrov kdysi skutečně vybrali čarodějnice a jiní pokoutní šarlatáni, kteří zde tajně praktikovali kouzelné rituály, obětiny všeho druhu a pořádali zvrhlé mše přecházející v děs či znechucení vyvolávající orgie, zdá se být logické, že se obyčejní lidé místu vyhýbali a nikdy se ho nepokusili trvale zabydlet.
Na Zelený čtvrtek
Ostrov není velký, měří zhruba jeden kilometr. Na tomto prostoru se však mají ještě dnes odehrávat velké černé mše, a to minimálně během velikonočního období. Zelený čtvrtek má být dnem, kdy se zde sházejí okultisté, satanisté, čarodějové a mágové a tajemnými rituály zde zpečeťují svoji věrnost zlým silám. Domů už se prý zpět často nevrátí, zlo je pohltí.
Zda je to pravda? Každý má tu možnost se přesvědčit. Podle starousedlíků je však lepší se ostrovu v tento den obloukem vyhnout.
Nevyzpytatelný ráj badatelů i dobrodruhů. A pravidlo číslo 1: žádné suvenýry
Ostrov je dnes přeci jen méně opuštěným místem, než tomu bylo dříve. Kromě badatelů sem míří i cestovatelé se zálibou v temných, legendami opředených místech. Oblíbeným cílem turistů je i místní národní park se svojí faunou a flórou, ale i jeskynními a kamennými útvary. A zatímco jedni za děsivým potenciálem ostrova cíleně míří, jiným jsou místní pověry zcela cizí a skepticky nad nimi mávají rukou.
V místních průvodcích však ostrov budí respekt. Ten se snaží přenést i na návštěvníky, kteří si chtějí z ostrova odnést nějaký ten suvenýr. „Neberte si z ostrova nic, je to tu prokleté“, říkávají svým svěřencům.
Turisté však velmi často neuposlechnou. Zajímavý kámen, květina, list nebo jen prach ze země, vše se údajně po odcizení začne krutě mstít. Zlá nemoc, ztráta majetku nebo zaměstnání, přihodí se ledacos. A tak lidé často zpětně uvěří a suvenýr mnohdy posílají zpět, aby se zbavili prokletí. A prý to funguje.
Galerie:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata spjatá s historií, urbexem, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).
