Klimatické změny se projevují jako dokonalý stratég. Nastupují plíživě, nejprve jsou nenápadné, ale když se ohlédneme do minulosti, můžeme srovnávat, co vše se změnilo. A tempo těchto změn se stále zrychluje. Je možné, že žijeme v přelomové době.
Mořské proudy v Severním ledovém oceánu jsou stále rychlejší a turbulentnější. Nová studie agentury NASA ukazuje, jak je arktické prostředí citlivé na změny klimatu způsobené člověkem. Proud zvaný Beaufort Gyre je nyní hojně napájen sladkou vodou z roztátého ledu, což může neblaze ovlivnit budoucnost severní polokoule.
Tání permafrostu může být ještě větší problém, než se dosud předpokládalo. Nová studie zveřejněná v odborném časopise Nature Geoscience tvrdí, že rychlé tání permafrostu může dramaticky přeměnit ráz krajiny v Arktidě během několika měsíců až let.
Amatéřští pozorovatelé z Finska objevili podle vědců dosud nezaznamenanou podobu polární záře. Jev, který připomíná písečné duny, byl popsán ve vědeckém časopise AGU Advances.
Z událostí právě končícího roku 2019 jsme vybrali šest zajímavostí, které potvrzují fakt, že naše planeta i lidské přemýšlení o klimatu prochází změnami.
Naše planeta prochází neustálými změnami a ačkoliv to na první pohled nemusí být patrné, je neklidná a její póly putují. V případě geografických pólů tomu tak samozřejmě není, ty jsou na stále stejném místě, ale jejich magnetické protějšky jsou v neustálém pohybu.
Jejich laskavý a nevinný pohled rozechvěje mnohá srdce. Tuleni jsou zvířata citlivá i inteligentní. Ve vodních akvaparcích se dokážou naučit doslova psí kusy. Jenže na svobodě to už je horší. Ve volné přírodě totiž nejsou ceněni jako kreativní individua, nýbrž jako zdroj masa a kůže.
Nejsevernější pevnina na světě nese název Kaffeklubben, což v překladu znamená kávový klub. O tom, zda je ostrov držitelem geografického primátu, se ale od roku 1978 vede debata a stále není jasno.
Arktická ledová čepice dosáhla svého letošního minima pravděpodobně 18. září. Jedná se o druhou nejnižší zaznamenanou hodnotu v historii pozorování ledové pokrývky v Severním ledovém oceánu a přilehlých mořích.
Větvící se síť ledovců v jihovýchodním Grónsku, která ústí do fjordu Sermilik, se v posledním půlstoletí výrazně změnila. Při porovnání snímků pořízených družicí v rámci projektu Landsat z let 1972 a 2019 jsou rozdíly patrné na první pohled.
Ohně sužují Jižní Ameriku i asijskou část Ruska již několik týdnů. Stejně tak jako oblast Amazonky, i Sibiř má období se zvýšeným počtem požárů, která se rok od roku liší svojí intenzitou v závislosti na povětrnostních podmínkách. Letošní sezóna je ale opravdu extrémní a ohrožuje i světové klima.
Po odhalení mikroplastů v pitné vodě a nápojích přicházejí vědci s dalším znepokojujícím zjištěním. Malé plastové částice byly rovněž zjištěny ve sněhové pokrývce v Arktidě a v Alpách.
Aljašku si nespojujeme s nikterak závratnými teplotami, přesto i sem dorazila teplá vlna, která v červenci sužovala Evropu a Severní Ameriku. Červencová teplota na Aljašce dosáhla 14,5 °C, což znamená pokořený rekord z roku 2004.
Kolem dvou stovek mrtvých sobů bylo nalezeno na souostroví Špicberky. Takto vysoké číslo překvapilo i vědce z Norského polárního institutu, kteří jsou přesvědčeni, že k události došlo kvůli dramatickému narůstání teplot v Arktidě.
Letošní druhá vlna veder v Evropě udeřila naplno a svojí intenzitou zaskočila i odborníky ze Světové meteorologické organizace. Naměřené maximální teploty v některých evropských zemích překračují dosavadní rekordy dokonce o celé stupně.
Na sever nemíří turisté jen pozorovat krásy polární záře, ale také za méně známým jevem, kterým je půlnoční slunce. Nejlepší podmínky k jeho sledování panují samozřejmě na severním pólu, kde se sluneční kotouč neschová půl roku.
